Tramping - český fenomén s cizím jménem

Tramping na Brněnsku a Tišnovsku.

Tramping. Všichni ví o čem je řeč, přesná či vyčerpávající definice tohoto pojmu v českých podmínkách ale neexistuje. Tramping je vše, co spadá pod slovo tramp. V poslední době oblíbené téma diplomových prací. Na některých místech dnes neexistujících trampských osad se dokonce provádí archeologický výzkum. S hlubším uchopením tohoto fenoménu váhají sociologové i psychologové.

Tramping nebo i trempink je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem. Anglicky hiking, na Novém Zélandu tramping.

Pojem tramp pochází z angličtiny a používal se v Americe jako označení pro tuláka, nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským uzancím a povinnostem. Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení. (wikipedie)

The Tramp, slavný němý film s Charlie Chaplinem z roku 1915. Lady a Tramp, swingová skladba ke kreslenému filmu Walta Disneyho o lásce psa tuláka a psí paničky z lepších vrtsev.

Tramp, hoboes - výraz pro amerického tuláka. První trampové byli tuláky z existenční nutnosti. Chudoba a neustálé hledání práce po celé Americe je nutilo cestovat načerno vlaky. O romantice v té době nemohlo být ani řeči.

Ano, bývaly doby, kdy se jen tak bezcílně potulovat krajinou bylo i u nás doménou romantiků typu K.H. Máchy. Ale bylo to vždy podezřelé a mnozí venkované takové “mrhání drahocenného času” neviděli rádi. I bohulibá česká turistika, která tu byla mnohem dříve než tramping, neměla ze začátku na růžích ustláno.( Klub českých turistů byl založen již v roce 11.6.1888.) Ale už v roce konání Podhorácké výstavy v roce 1927 v Tišnově píše ve výstavním katalogu pan Efendi: 

“Na horách i v podhorácku jste mezi dobrými lidmi, kteří vítají každého pocestného přívětivě a kteří pochopili velmi dobře význam turistiky pro chudý horácký kraj a kteří se nenechali svést ze své počestnosti, aby z něho nepřiměřeně těžili a předražovali, co vám poskytují.”

Byla to doba, ve které se tramping rodil a byl doménou Prahy. Z jakých vrstev se rekrutovali trampi? 

Většinou z “přerostlých skautů,“ kterým Baden Powellovské pojetí skautingu, prosazované v Čechách Benjaminem Svojsíkem, začalo být příliš těsné a bylo pro ně příliš vojensky disciplinované. A romantika, která patřila k lidské duši vždy jako věrný stín, byla najednou nově sycena. V kinech se začaly promítat první americké filmy z divokého Západu, se zvukovým filmem přišly první kovbojské písně, které do romantických mladických duší zarývaly nové zářezy. V okolí Prahy se začali potulovat mladíci v kostkovaných košilích, s nábojovými pásy a mnohdy funkčními střelnými zbraněni. Americké stetsony nahradily staré, důmyslně promačkané klobouky. Jen s koňmi vyjet ze zalidněné Prahy do volné přírody byl přece jen problém. Jezdilo se vlakem a chodilo se pěšky. A tak tomu zůstalo do dnešních dnů.

Nelze přehlédnout, že tento dobový kulturní „romantický barvotisk“ rys českého trampingu do budoucna navždy poznamenal.

V divotvorném českém trampském hrnci se vařily různé směry a inspirace, které český tramping do sebe absorboval. Baden Powell byl přebit indiánským pojetím života T.E. Setona, kovbojové se dodávali z rodokapsů a amerických filmů. Ale móda divokého Západu  nepostihla jen český tramping. Giacomo Puccini již v roce 1910 skládá operu La fanciulla del West, která je někdy překládána jako Děvče ze zlatého západu. A nesmíme zapomenout ani na legendárního amerického spisovatele Jacka Londona. Ten byl v mnoha ohledech pro český tramping zásadní.

Český tramping si vytváří svou vlastní kulturu, někteří profesionální hudební skladatelé skládají první trampské písně. Fořt, Nikodém, Mottl, Korda jsou jen někteří z nich. Vznikají první pěvecká trampská tělesa, jako je Červánek nebo Settleři, kteří se později dokonce profesionalizují. 

Kytara se stává nezbytnou součástí víkendového trampování. Začínající kytaristé si musí vystačit se třemi akordy, většina písní se hraje v C dur. 

Písně vypráví o kamarádství, zamilovaných trampech, kteří neustále zvou "děvčátka" k nim na osadu, o plavbách na moři, hledání zlata, dalekém západě, pistolích a šerifech.  Tklivé písně o hvězdičkách a holčičkách střídají rádoby drsné písně o pirátech, desperátech a dobrodruzích hrubého zrna. Jsou vším možným než skutečnou realitou. Písní tropících si legraci ze sebe, tedy trampů samých, je poskrovnu. Mnoho amerických písní z filmů a tradičních amerických tradicionálů je opatřeno českým textem. Dodnes je spousta starých trampů ochotna se do krve hádat o původnosti a originalitě melodií „ryze trampských“ písní jako je Cymaron, Už nastává noc, Můj rodný dům apod.

Jakási kýčovitost na začátku determinuje i dnešní trampské chápaní pojmu krása a estetika. Malované obrázky na silně lakovaných kusech oválných dřev z kmene stromů mají stále stejné motivy. Indiánské tváře, pistolníky na koních, chycené tele do lasa, hořící oheň a kolem stojící postavy, západy slunce. V textech písní jsou omílána stále stejná témata o vlacích, dálkách, touze, ztraceném mládí, vzpomínkách na mládí nebo o cestách někam do neznáma. Vzhledem k malé rozloze České republiky je s podivem, kolik roklí, kaňonů, peřejí, vodopádů, strží, chat na skalách, zapomenutých kolejí a jiných území typu „Hic sunt Leones“ zde existuje. Totemy jsou zvláštní kapitolou, stejně jako trampští řezbáři či literáti. Zjevná omezenost tématu trampingu z nich nikomu není na překážku. Stejně jako o originalitě trampských písní jsou řezbáři ochotni vést vášnivé debaty o původnosti či nepůvodnosti totemů a jejich symbolice.

Ale trampové byli již za první republiky trnem v očích policejnímu radovi Kubátovi, který se vydanou policejní vyhláškou snaží tramping omezit. Marně. Vyhláška je nakonec parlamentem zrušena.

Další vývoj násilně přetrhává II. světová válka. Nacisté nejsou nakloněni volnému se potulování po lesích a trampské aktivity jsou zakázány. V té době se trampský spisovatel a novinář Bob Hurikán snaží psát první dějiny českého trampingu. 

Po válce se do oděvní módy trampů dostávají součásti uniforem spojenců. Vzniká pestrá směsice oblečení. O několik desítek let později moderní trampský písničkář Wabi Ryvola tento jev zmiňuje v textu písně „Zvláštní znamení touha:“

úbočím a našich hor a strání.

Komunismus trampování opět nepřeje. I přesto se trampuje dál. Z trampingu se dokonce stává masová záležitost. Sobotní a později páteční nástupiště odpoledních vlaků směřujících z města ven jsou zaplněna oněmi „podivnými stíny v maskovaných kombinézách, co po všech armádách snad lezly.“ Ale všechny pokusy tramping nějak organizovat či začlenit pod ČSM a později SSM ztroskotávají. Dochází dokonce i k policejním represím. Trampové jsou zastoupeni v plném sociálním spektru tehdejší společnosti, přibývá středoškoláků i vysokoškoláků. Ale největší část tvoří stále dělníci.

Na Brněnsku dostává tramping svůj osobitý charakter. Slovo tramp, tramping se v běžné mluvě nepoužívá. Jezdí se na vandr, čundr. Všichni jsou čundráci, vandráci. Je to dáno pravděpodobně tím, že brněnský slang obsahoval velké množství germanismů. Proto vandrák od německého wandern – jít pěšky.  

Nejstarší brněnské osady vnikají paradoxně v období války. Brněnská trampská osada (T.O.) Rowers letos slavila již 70. výročí. Z původních zakládajících členů již nikdo nežije. Pokračuje generace jejich synů a jejich kamarádů. 

Dnešní tramping už není doménou mladých. Ti dnes využívají možnosti cestovat po celém světě a tak snad nemají takovou potřebu vyrážet na víkend do údolí řek kolem Brna. 

Přesto trampové, kamarádi, jak si mezi sebou říkají, stále jezdí a pořádají svoje trampské “potlachy”. Tehdejším “teenagerům” je dnes k sedmdesáti i více letům. Po roce 1968 z nich mnoho emigrovalo do ciziny, ale i tady, v USA, Kanadě, Austrálii apod. se sdružují a zakládají osady. Jednou za pět let se konají tzv. celosvětové potlachy. Kdysi ryze česká záležitost tak dostává "internacionální" charakter. Ale zůstává doménou zase a jen trampů s českými a slovenskými kořeny.

I na Tišnovsku existovalo a existuje mnoho osad - Kňour, Kamarád, Doutnající oheň, Kondor z Kuřimi, STON aj. Nepořádají se sice potlachy každý rok, ale třeba jen za pět let. Naproti tomu trampové sdružení pod T.O. Tišnovské osady „vítají jaro“ a zapalují vzpomínkový oheň za zemřelé kamarády každý rok. To, že týden před zapálením ohně dopředu parta těchto „starých bardů,“ z nichž některým táhne na sedmdesát let, připraví dřevo a celé tábořiště, je svým způsobem hodno obdivu.

Jak vidno, český tramping jen tak nezanikne, jak si před časem prorokovali sami staří trampové. 

Na obrázku u potlachu 70. výročí Rowers Brno, kterého se zúčastnilo na 400 lidí, je vidět, že konec trampingu v Čechách je zatím opravdu v nedohlednu.  

Ale že se dnes trampové umí sami na sebe podívat s humorem a nadsázkou, dokazuje i toto video:

Video z potlachu T.O. Rowers - 70. výročí srpen 2013: