KDYŽ SE TIŠNOV DOTÝKAL VELKÉHO FOTBALU
Když se řekne FOTBAL, nikdo ještě vlastně neví, o čem je přesně řeč. FOTBAL, to může být stotisícový kotel barcelonského Nou Camp, vladaři a celebrity v čestných lóžích, filigránsky sestřižený zelený pažit, úporný boj o pohár vítěze Ligy mistrů a nevyzpytatelné kličky božského Messiho. Jenže FOTBAL je taky hrbaté vesnické hřiště, donedávna většinou jen se škvárovým povrchem, zmatené poletování míče mezi – slovy jistého Hnátka z Houslic – 22 dřeváky z naší a sousední obce, v poločasové přestávce pak zvětralé pivo z kelímku a krásně nezdravý připálený klobás na papírovém tácku. Mohou se vůbec tyto dva tolik odlišné světy, jimž se oběma říká FOTBAL, někdy navzájem protnout? Nebo se alespoň jeden druhého dotknout?
Tišnov sice není vesnice, ale pokud jde o fotbal, má určitě blíž spíše k těm dřevákům než k Messimu. A přece byly v minulosti okamžiky, kdy se naše město různými způsoby doslova dotýkalo velkého fotbalu, byť to v některých případech vyšlo najevo vlastně až ex post. Pojďme si tyto chvíle společně projít...
DOTEK DRUHÝ – FRANTIŠEK HANÁK
( 2. část )
( 1. část vyprávění naleznete na adrese: http://www.tisnoviny.cz/obsah/kdyz-se-tisnov-dotykal-velkeho-fotbalu-21 )
V úvodní části jsme z bohaté sportovní kariéry tišnovského fotbalisty Františka Hanáka, prvního ze zdejších odchovanců, který své snažení dotáhl až do prvoligového dresu, popsali to nejúspěšnější, tedy „brněnské“ období. Přeskočili jsme jeho úplné začátky i „učňovská“ léta před odchodem do SK Židenice a těm tedy budeme věnovat náš dnešní druhý díl.
František Hanák přišel na svět 30. března 1917 v rodině místního živnostníka. Jeho tatínek provozoval řadu let v Tišnově vodoinstalatérskou firmu a František se narodil jako nejstarší z jeho tří dětí. Později k němu přibyly i dvě mladší sestry Marie a Ludmila a i ony patří neodmyslitelně k historii tišnovské kopané, neboť se po létech obě provdaly za klubové spoluhráče svého bratra. Marie si vzala za muže záložníka (a pozdějšího funkcionáře) Josefa 
Kadlece a Ludmila pro změnu útočníka Antonína Vitulu, působícího nejčastěji na levé spojce. Pro mladší čtenáře je snad třeba ještě dovysvětlit, že v tehdejším pětičlenném útoku to byl druhý post zleva mezi levým křídlem a středním útočníkem.
Sportovní začátky tehdejších mladých fotbalistů nebyly nijak neobvyklé. Každý pohybově založený kluk trávil v dětství své volné chvíle mimo jiné kopáním do míče a nejinak tomu samozřejmě bylo i u Františka. Opravdu soutěžní fotbal „ochutnal“ poprvé jako hráč Podhorácké Slavie Tišnov, jednoho z několika klubů, které tehdy v našem městě existovaly.
Odbočka č. 3 : Vznik a pionýrská léta fotbalu v Tišnově
V roce 1912 byl v hotelu U zlatého jelena, přibližně v místech, kde dnes stojí Komerční banka, založen první tišnovský Sportovní klub kopané. Zasloužili se o to převážně mladí a nadšení studenti, jmenovitě například Laďa Dusík, František Macků, Bedřich Kothbauer, Jarda Svoboda a další. Předsedou byl zvolen továrník Karel Kopřiva, majitel papírny. Jako dresy byly určeny bílé košile a černé „glotové“ trenýrky. První duel proti Učitelskému ústavu Brno se odehrál na Kukýrně na tržišti a skončil nerozhodně. K druhému zápasu už předseda klubu poskytl svoji posečenou louku u březinského splavu a zde se urodilo první historické vítězství tišnovských fotbalistů, kteří zvítězili nad SK Zastávka Boží Požehnání.
V průběhu první světové války tišnovský fotbal postupně mizel do ztracena a k jeho oživení došlo až v roce 1919, kdy 
byl 6. července v soukromém bytě U Konečných ustaven Sportovní klub Slovač, jehož předsedou a kapitánem se stal 16-letý Antonín Meduna. Hned v září se nový klub spojil s oním původním předválečným a začal 
fungovat pod názvem Sportovní klub Tišnov s Bedřichem Kothbauerem v čele. Brzy se rozrostl dokonce na pět družstev, když byl rozšířen i o část tzv. SK Viktoria, jednoho z „divokých“ fotbalových spolků ve městě, které příležitostně stavěly své vlastní, obvykle profesní jedenáctky (Řeznická XI, SK Kamna, Hospodská XI, SK Glajza aj.)
Hrávalo se stále ledaskde, až teprve 18. března 1920 byl klubu přidělen prostor na Ostrovci. Protože ovšem ještě zdaleka neexistovala Vírská přehrada (ta byla slavnostně otevřena až 9. listopadu 1957), trpělo hřiště každoročními jarními záplavami. Až 40 centimetrů silné naplavené kry se musely odtahovat zpět do Svratky a na hřišti zůstaly vždy hluboké jámy a spousta bahna. V roce 1920 již první mužstvo odehrálo plných 25 zápasů, z toho 15 vítězných. Vedle přátelských střetnutí se
hrála i utkání pravidelných soutěží, nejprve tzv. okrskové mistrovství III. třídy, později II. třídy. Vzedmutá vlna zájmu ovšem po několika letech začala postupně zase upadat, až v roce 1927 byl SK pro nezájem a rostoucí dluhy zrušen.
V témže roce vznikl ovšem v Tišnově nový klub, který se zaregistroval jako Živnostenský SK. Protože se ale jeho zkratka ŽSK pletla s brněnskými 
židovskými sportovními kluby, byl 28. února 1928 přejmenován na Atleticko-fotbalový klub, známý jako AFK. Ten pak po mnoho let – a pod různými názvy (Tatran, Baník) – hrál v tišnovském fotbale hlavní a často jedinou úlohu. V roce 1990 se tehdejší fotbalový oddíl TJ Tišnov k historickému názvu AFK vrátil, ovšem atletika z něj vymizela: zkratka dnes znamená Amatérský fotbalový klub.
Ve 20. a 30. létech minulého století ale v Tišnově žilo vedle sebe hned několik klubů současně. Byla tu například Rudá Hvězda, založená rovněž v roce 1927 pod hlavičkou levicové FPT (Federace proletářské tělovýchovy). Existovala do roku 1932, jejím nepřímým 
pokračovatelem se pak od roku 1935 stala Podhorácká Slavia, jejíž činnost byla nakonec oficiálně zakázána gestapem v pohnuté předválečné atmosféře konce roku 1938. (Název klubu je někdy uváděn jako Podhorácká Slávie a dokonce i v pamětním albu Františka Hanáka jsou téměř vedle sebe používány oba tyto názvy, takže dnes již těžko s určitostí říci, který z nich je ten oficiální a správný). V létech 1929-1931 existoval dokonce klub Viktoria Zamlýn – z jaké části Tišnova se jeho hráči rekrutovali, není jistě vůbec potřeba dodávat...
V BARVÁCH PODHORÁCKÉ SLAVIE
Podhorácká Slavia, která vznikla 19. června 1935, byla klubem plným Hanáků. Jeho zakládající člen a poté i předseda Josef Hanák (*1896) ovšem nebyl Františkův příbuzný, šlo pouze o shodu jmen. Tento muž, profesí stolař, byl pak za války vedoucím ilegálního okresního výboru v rámci komunistického odboje, v listopadu 1944 byl při velké razii 
gestapem zatčen a z koncentračního tábora ve Flossenbürgu už se nevrátil. Právě po něm je dnes u nás pojmenována Hanákova ulice – poslední odbočka před pilou z Brněnské ulice ke Klucanině.
Františku Hanákovi bylo v období krátké existence jeho prvního mateřského klubu pouhých 18 až 21 let, ale přes své mládí měl v kolektivu naprosto dominantní postavení. Všech jeho 84 zápasů odehrál jako kapitán prvního mužstva a přestože nastupoval převážně na postu středního záložníka, nastřílel v nich plných 71 branek. Podhorácká Slavia působila nejprve ve III., poté pak ve II. třídě Západomoravské župy, tedy o 1 – 2 stupně níže než městský rival AFK. Přesto svému silnějšímu soupeři častokrát statečně vzdorovala, takže například po utkáních o pohár Tišnovska, v nichž AFK vyhrál dvakrát jen 
těsně 4:3 a 3:2, místní tisk napsal, že „...Podhorácká Slavia rozdíl tříd vyrovnala svým elánem a chutí vyhrát, byla rychlejší a pohotovější...“ nebo: „Čilejší a houževnatější Podh. Slavia, v jejíchž řadách vynikali Hanák, Vácha, Marek a brankář Pavlínek, byla pro AFK dosti tvrdým oříškem...“
Také z řady dalších novinových referátů ještě i dnes jasně vyplývá, jakou byl František Hanák ve svém týmu osobností. Posuďte jen pár následujících úryvků:
„...poté další tři útoky, každý se končí ranou Hanáka v síti...“ (Malhostovice – Podhorácká Slavia 3:6 po poločase 3:0)
„...u 
Slavie vynikal Hanák pohotovou střelbou a byl také autorem dvou goalů...“ (Makkabi Brno – Podhorácká Slavia 5:3)
„...nejlepší byl Hanák, který sám byl autorem pěti branek...“ (Podhorácká Slavia – Malhostovice 13:0).
Jiné ukázky z dobového tisku však ledacos vypovídají také o tom, že tehdejší venkovský fotbal nebyl žádná procházka růžovým sadem. Ve zprávičce z utkání Podhorácké Slavie proti SK Veverská Bítýška například autor skrytý pouze pod zkratkou „H.“ v závěru uvádí, že „...soudce z lidu byl kapitolou pro sebe, neboť připustil kamenování hráčů hostí...“ Průběh jiného duelu Podhorácká Slavia – SK Lomnice dokonce přinutil pisatele k následující úvaze: „...u SK Lomnice vyniklo několik jednotlivců, ale hrubými fouly. Hráči by si měli uvědomit, že obecenstvo chce vidět slušnou a fair hru a jistě odejde znechuceno ze hřiště, když vidí, jak jeden hráč druhého napadá a okopává...“
28. prosince 1938 přestala Podhorácká Slavia úředně existovat a její hráči si pro další pokračování své fotbalové kariéry museli hledat nové působiště. V případě Františka Hanáka se jím podle očekávání stal jiný tišnovský klub AFK, bojující v té době v I. B třídě.
NEŽ SE OZVALY LIGOVÉ ŽIDENICE
První fáze působení Františka Hanáka v dresu AFK Tišnov trvala od 7. dubna 1939 do 1. července 1941. Za toto období nastoupil celkem v 87 utkáních a nastřílel v nich 62 branek. Ještě stále byl v sestavě nejčastěji středním záložníkem (50x), ale začal se již objevovat i v útoku, především pak na pravém křídle. Ve své první sezóně v řadách AFK vstoupil František již do rozehrané soutěže, na jejímž konci byl jeho tým ve 13-členné tabulce I. B třídy na 8. místě se shodným počtem 11 vítězství i porážek a se dvěma remízami k tomu. Závěrečné utkání, v němž AFK rozdrtil na svém hřišti o tři místa lépe postavený SK Bystrc 11:0, jako by ale signalizovalo, že příští ročník by mohl být lepší, přestože se tímto 
zápasem s týmem rozloučili oba obránci Sedláček a Ondráček, stejně jako útočník a střelec Ptáček, kteří „zanechávají footballu“.
V sezóně 1939-40 šel AFK Tišnov skutečně „nezadržitelně za mistrovským titulem,“ jak po jednom z utkání již během podzimní části soutěže napsal sportovní tisk. Před zimní přestávkou v tabulce vedl o čtyři body před druhým Újezdem. Na jeho hřišti pak sice koncem dubna 1940 prohrál 1:3, když „podal v Újezdě velmi slabý výkon“, ale protože za celý zbytek jara podlehl už pouze Rajhradu, byl stále největším aspirantem postupu do I. A třídy. Když ovšem 9. června docílil pouhé bezbrankové remízy v Židlochovicích, nastaly jisté pochybnosti, které žurnalista píšící pod značkou „-la“ shrnul těmito slovy: „AFK Tišnov dokázal, že je mužstvem, které v rozhodujících fázích nedovede bojovat tak, jak je třeba. Důkazem toho jest nedělní zápas v Židlochovicích, kde byla dosažena hubená remis 0:0 s klubem, který figuruje na předposledním místě. AFK Tišnov nyní stojí svou vlastní vinou před velmi vážným úkolem. Vyhrát nyní vše, nebo se rozloučit s prvým místem a postupem do vyšší třídy, který byl na dosah ruky. Je třeba bezohledného a jasného 
zásahu výboru a zavedení kázně v mužstvu, které odpovědnými jednotlivci dokáže víc, než přechválenými primadonami.“ Již o 14 dnů později ovšem lze v novinách číst naopak toto: „...nelze již pochybovat o prvenství AFK Tišnov, který ve velmi těžkém zápase v Chrlicích ukázal, že opravdu také něco dovede, zvítězil-li nad tamním SK 3:2, prohrávaje do poločasu 1:2 ... Musíme zejména pochválit nezmara Frantu Hanáka, hráče bývalé Podhorácké Slavie Tišnov, který vnesl do mužstva průbojnost, jež zaručuje úspěch. Styl Hanákův je sice tvrdý, ale vždy fair, rychlost jedinečná.“
Konečné prvenství bylo nakonec v posledním kole soutěže stvrzeno rekordním vítězstvím 16:0 nad SK Slatina, když Vitula vstřelil pět branek a Hanák přidal další čtyři. Hodnotící referát v regionálním tisku je zajímavým svědectvím o tom, jakým způsobem bylo v té době na fotbal v našem městě nahlíženo. Jistý „RO.“ zde píše: „Po třinácti letech bojů, námahy, všemožných obětí, splňuje se tak touha všech sportovců našeho Tišnova. AFK Tišnov stal se tak mistrem okrsku a našim hochům 
patří za toto plným právem náš dík a uznání. – Toto vítězství znamená však také pro klub nové a těžké povinnosti. Bude zejména třeba za účinné podpory našeho města upraviti jak hřiště samo, aby vyhovovalo zvýšeným úkolům, tak zejména prostor před hřištěm. Tato skládka všemožného rmutu, odpadků a starých plecháčů, včetně svých zapáchajících „rybníků“ musí zmizeti před zahájením podzimní sezony, neboť jinak budou od nás mužstva soupeřů AFK Tišnov ze všech koutů západní Moravy – jako Jihlava, Vel. Meziříčí, Hodonín, Brno, Blansko a ostatní – odjížděti s pocity, které nebudou věru prospěšnými našemu pěknému městu...“
Historická první sezóna 1940-41 v I. A třídě začala 25. srpna vysokým vítězstvím 4:1 nad SK Kyjov, v následujících kolech bylo ovšem, co se týče výsledků, „střídavě oblačno“. Na jedné straně byla jako úspěch kvitována remíza 3:3 s favorizovanou Borovinou Třebíč nebo výhra 4:0 v derby proti Kuřimi, přišly však také vysoké porážky 
2:7 ve Šlapanicích nebo 0:6 v Blansku. V polovině soutěže zaujímal AFK Tišnov mezi 14 účastníky solidní desátou příčku, František Hanák byl se sedmi brankami nejlepším střelcem týmu. Také jaro začalo velmi nadějně a začátkem června se po sérii pěti utkání bez porážky objevil tým tři kola před koncem dokonce na pátém místě velmi vyrovnané tabulky, v němž ovšem některé týmy měly před sebou ještě odložené zápasy. Po dvou porážkách v Rosicích a Kyjově ale následoval pád až na 11. místo, přičemž dvanáctý tým soutěže už byl odsouzen k sestupu. V dohrávce prvního jarního kola, které nemohlo být v půli března sehráno pro nezpůsobilé hřiště, naštěstí AFK Tišnov zdolal v tabulce druhé Bosonohy a obsadil konečnou osmou příčku. (Nikoliv tedy jedenáctou, jak se mi omylem vloudilo do nedávného článku pro Vox – tam sice byla citována tabulka po posledním kole, ale Tišnovu v ní právě chyběl onen odložený duel).
V sestavě AFK Tišnov se během její premiéry v I. A třídě vystřídalo plných 26 hráčů, nejčastěji ovšem tým nastupoval v této sestavě: Dolíhal – Sedlák, Marek – Kadlec, Buček, Novotný – Hanák, Pitner, Špaček, Vitula, Horák. Poměrně často se na hřišti objevovali i záložník Brich a útočník O.Dozbaba.
Následující ročník fotbalových soutěží už ovšem František Hanák v barvách AFK Tišnov ani nezahájil. Brněnský SK Židenice si jej totiž „vytáhl“ rovnou do první fotbalové ligy...
Dokončení příště
Václav Seyfert st.
