Nejasno ve jménech "(J)asných"
Každým okamžikem svého života se setkávám s fenoménem překvapivých náhod, spojení jednotlivých znaků do symbolů (řecky symbalein= spojit dohromady), synchronicit. Jsou to zkoušky naší vnímavosti podivuhodností, kterými náš svět disponuje a atakuje náš život. Je to opravdové zvěstování o dalších vrstvách skrytých světů a jejich prolínání do všední reality světa, který každodenně zakoušíme..
Pokud se naučíte rozpoznávat tyto jevy, stojíte před nelehkým úkolem, otázkou: Co to pro mne znamená?
Nalezení odpovědi, pokud vůbec jednoznačná odpověď existuje, je velmi svízelné.
Stalo se tak i onoho 13.6.2014 v pátek (sic!) na večeru prvního výročí od uvedení webového magazínu 
(Tišnoviny – jiný pohled) na tento svět. Po skončené prezentaci a přehledu uskutečněných akcí za roky 2013 – 2014 občanského sdružení CONTINUUM VITAE pozvaní hosté ještě zůstali sedět hluboko do noci a diskutovali jsme společně nad různými tématy. Jedním z nich bylo hledání a nalézání propojovacích bodů a souvislostí různých geografických míst, lidí, historických úseků
Můj kamarád z tišnovského skautu a bývalý spolužák ze ZŠ Smíškova Honza Bednář, když se dozvěděl o mé dovolené na Slovensku, mi nabídl zajímavé téma.
V cisterciánském klášteře Porta coeli v Předklášteří je mezi řádovými sestrami i sestra Vojtěcha. Její rodina prý pochází z Jasenice (okr. Třebíč), ale dávní předci pochází z vesnice Turčianské Jaseno. Tato vesnice se dříve skládala ze dvou částí, Horného a Dolného Jasena. Obě části se postupně spojily. Vesnici založily rodiny Jasenských (Jesenských). Někteří příslušníci jejich rodů významné zasahovali do dějin našich zemí. Nejznámějším představitelem byl Ján Jesenský, známý též jako Jan z Jesenu či Jan Jessenius. Lékař, filosof i politik. Narodil se 27.12.1556 v polské Vratislavi, ale jeho otec se narodil v Turci (Turčianské Jaseno).
„Jan Jessenius studoval lékařství ve Wittenbergu a v Padově. Zaměřil se anatomii a chirurgii. Publikoval celou řadu chirurgických prací a byl osobním lékařem císařů Rudolfa II. a Matyáše. Později se stal rektorem a kancléřem University Karlovy v Praze. Jan Jesenius jako první uskutečnil veřejnou pitvu a přispěl tak významně k rozvoji anatomie. Ve spise Pro anatome sua actio et ad spectandum indicatio objasnil význam pitev z hlediska anatomických znalostí proti oponentům církve. Pitva těla 
popraveného muže se konala ve slavnostně vyzdobené Rejčkově koleji v červnu roku 1600, trvala pět dní a jako přihlížející se jí zúčastnilo asi 5000 osob. Jeseniovi asistoval známý pražský lékař Zálužanský. Popis pitvy zpracoval Jesenius ve spise Anatomiae Pragae anno MDC solenniter administrate historia ve Wittenbergu. Vědecký přínos spisku pro anatomické poznání je však malý a je podán formou vyprávění. Význam Jeseniovy pitvy je třeba spatřovat i ve smyslu prestiže Karlovy Univerzity.
Univerzita, která se postavila proti panovníkovi, byla tvrdě a nemilosrdně potrestána. Její rektor Jan Jesenius byl surově zavražděn 21. června 1621 na popravčím lešení na Staroměstském náměstí při popravě 27 českých pánů. Před popravou mu byl katem vyříznut jazyk a jeho tělo bylo vystaveno na náměstí.“ (http://retel.cz/blog/pitva)
V pondělí 16. června jsme dorazili autem do vesnice Turčianské Jaseno. Věděl jsem, že většina obyvatel této vesnice má příjmení Jesenský. A aby snadněji rozlišili, ze kterého rodu Jesenských pochází, uvádí za příjmení i křestní jméno původního předka, například Tobiaše, Ďurké, Petruše a další. Sestra Vojtěcha pochází z rodu Jesenský – Gaspare (Gašparé) – Kašpar.
Na obecním úřadě na dveřích kanceláře starostky bylo uvedeno – jak jinak : Jana Jesenská.
Příjemná mladá paní nám ochotně otevřela expozici rodů Jesenských umístěnou v obecním úřadě a pak vzala klíče a šla s námi do gotického kostelíku sv. Margity, který stojí na vyvýšeném místě nad vesnicí. Pod ním je hřbitov. Na náhrobcích se to hemží téměř výhradně jménem Jesenský, Jesenská.
Samotný kostelík Sv. Margity (Markéty) je evidován jako kulturní památka. Náleží ke katolické církvi. Dnes se v něm ale bohoslužby nekonají, protože téměř všichni obyvatelé Turčianského Jasena jsou vyznáním evangelíci a na mše chodí do druhého, novějšího evangelického kostela z roku 1783. 
Kostel sv. Margity je odsvěcený a konají se v něm kulturní akce, koncerty, ale i svatby pro snoubence jiných náboženských vyznání. Na stěnách jsou dodnes krásné středověké fresky. Ale od Honzy jsem se dozvěděl i to, že ona sestra Vojtěcha pochází z Jasenice (okres Třebíč). Uprostřed této vsi stojí kaple zasvěcená sv. Magdaléně. Nad vesnicí o samotě pak kostel sv. Klimenta se hřbitovem. Kostelík je podobně stavěný jako kostel sv. Margity v Turčianském Jasenu, jen s tím rozdílem, že kostel v Jasenici se vždy využíval k bohoslužbám a tím pádem doznal více stavebních zásahů a přestaveb. 
Kdežto když v Turčianském Jasenu zůstalo obyvatelstvo protestantského vyznání, katolická církev jim kostel sv. Margity odmítla vrátit a ani neumožnila v něm vykonávat evangelické bohoslužby. Kostel zůstal prázdný a nebylo důvodu ho nějak upravovat a zvětšovat. Přechodných několik let, kdy se zde před pozdější dobou nadvlády katolíků konaly protestantské mše, dokonce ochránilo zdejší nástěnné středověké fresky. Protestanti, vyznávající jednoduchost a střídmost ve výzdobě svých kostelů, fresky přelíčili vápnem. Tím nevědomě malby zakonzervovali a uchránili na pozdější dobu. V kostele sv. Klimenta v Jasenici žádné fresky patrné nejsou.
Samotné pojmenování obce Jasenice prošlo různými podobami od zmínky z roku 1353 – in JESSENYCZ prope THASSAW (v Jesenici blízko Tasova) přes další latinské JESSONICZ (1371) a české JESENICE (1410) k německému JESSENITZ( 1672) JASSENITZ (1718) k 
dnešnímu JASENICE (1924). Jasenice – to byla původně vladycká tvrz, jejíž zdi jsou zde ještě dochovány. Brzy přechází do majetku jedné větve pánů z Lomnice, podobně jako sousední Tasov. Samotný název Jasenice je odvozován od místa uprostřed jasanového porostu. (Letopisy obce Jasenice ,Jaromír Kotík)
No, kdo ví? Třeba Jasenice založil nějaký potomek Jesenských z Turčianského Jasena...
Když jsem kostelík sv. Klimenta navštívil, zrovna řemeslníci zavěšení na lanech obnovovali nátěr na 
šindelové střeše (šindelovou střechu má dodnes i kostelík sv. Margity v Turčianském Jasenu). Před kostelem stáli zabráni do hovoru pan farář z Jinošova a ochotný pan místostarosta z Jasenice pan Jaroslav Tomek, který mi kostel ukázal i zevnitř a daroval knihu Letopisy obce Jasenice od Jaromíra Kotíka. Od něj jsem se dozvěděl i to, že zde na nedaleké louce tišnovské Brďo pořádá pravidelně letní tábory.
Nevím, jestli toto místo – Jasenice - má nějakou spojitost s vesnicí Turčianské Jaseno (snad kromě podobného roku založení kostelů a že odtud údajně pochází rodina sestry Vojtěchy – Jesenské – Gasparé), ale co jistě tyto místa spojuje je vstřícnost a ochota místních lidí, se kterou jsem se na obou místech setkal.
A kdo navštíví sv. Klimenta v Jasenici a zná místo sv. Klimenta u Lipůvky, objeví souvislosti a podobnosti určitě další ...
