Květnice, Velká skála - soukromý důl na minerály?
Dne 8. března 2014 se konala mineralogická vycházka „Procházka s Procházkou č. 1“ do oblasti kopce Květnice u města Tišnova. Uspořádali ji členové občanského sdružení Continuum vitae, odborného doprovodu se ujal geolog Drahoš Šikola. V prostoru Velké skály na Květnici početná skupina (cca 75 lidí) vycházky identifikovala vchod do podzemní dutiny na boku skalní ostrožny Velké skály. Geolog Drahoš Šikola a archeolog Martin Golec se na místě domluvili na pozdější ohledání a zdokumentování podzemní dutiny v úterý, dne 11. března, k čemuž nedošlo. Akce byla odsunuta díky výpomoci při odkryvu tišnovské šibenice v prostoru kopce Klucaniny – výzkum provádí pracovníci Ústavu antropologie PřF MU Brno pod vedením prof. Josefa Ungera. Proto až ve středu dne 12. března došlo k oznámení zamýšlené akce vedoucímu jeskyňářské skupiny ZO ČSS 6-07 Tišnovský kras Vítu Kulhánkovi, který obratem sdělil, že na základě výzvy z Městského úřadu v Tišnově byli místní jeskyňáři vyzváni k ohledání tohoto místa, a to mělo být následně zabezpečeno proti návštěvám zasypáním 
kameny. Ve čtvrtek dne 13. března bylo geologem Drahošem Šikolou, archeologem Martinem Golcem a předsedou občanského sdružení Continuum Vitae Milošem Syslem místo opět navštíveno. Na místě bylo zjištěno, že podzemní dutina je stále přístupná, pouze byla vhozenými kameny dutina snížena asi o 0,5 m. S vědomím, že následný den, 14. března 2014, má být dutina definitivně zasypána – uvedená skupina provedla dokumentaci - D. Šikola prozkoumal vzorky zastoupených minerálů a hornin, M. Golec provedl kresebnou dokumentaci a M. Sysel dutinu a její nejbližší okolí fotograficky zdokumentoval.
Zpráva archeologa
Podzemní dutina na Velké skále je nesporně antropogenního původu, nevznikla přirozeným způsobem. Rozměry dutiny: vchod má obdélníkový vstup 140 (délka) x 100 (šířka) x 150 (hloubka) cm; komora je nepravidelná, protáhlého tvaru – 320 cm (délka) x 160 cm (šířka) x 150 cm (výška; min. 50 cm hloubky již zasypáno). Vstupní partie a dvě stěny byly zabezpečeny pečlivě na sucho naskládaným zdivem (viz nákres). Vchod byl uzavřen dubovou kulatinou různé šíře (10-20 cm). Spodní kusy ležely na horní hraně kamenné zídky. Dubové kulatiny byly kladeny vedle sebe, a to v několika vrstvách (min. 
dvě nad sebou, podle poblíž vyhozených kusů lze nicméně soudit, že vrstev bylo i více). Dřevo zabezpečovalo vstup proti vniknutí. Předpokládám, že na něj byly ještě kladeny kameny a hlína a celá dutina byla skryta před vniknutím. Na základě vlastní znalosti tohoto místa se zimních měsíců 2013-2014 dokládám, že nejde o dutinu vzniklou v tomto termínu, ale musí být staršího data a nyní byla teprve znovu nalezena a ponechána volně přístupná. Také dřevěná kulatina nese viditelné známky degradace. Hlína nad ní je kompaktní a usedlá. Byly pořízeny tři nákresy 
(půdorys a dva profily kamenného zpevnění stěn). V dutině byly nalezeny velmi viditelné a rozsáhlé výchozy minerálů, ty byly zdokumentovány a mineralogicky vyhodnoceny. Je velmi pravděpodobné, že dutina byla původně vyhloubena za účelem jejich utajeného soukromého dolování a místo bylo důmyslně skryto před veřejností. Že je dutina staršího data, potvrdil i
Vít Kulhánek, který dohledal vzpomínku, že cca před 40 lety zde jeden návštěvník tohoto místa „našel dlouhou neprůleznou noru, do které zasouval dvoumetrové klacky, které nedosáhly na konec“. (Martin Golec)
Zpráva geologa
Dílo, které bylo odkryto u JZ paty Velké skály, je nepochybně staré několik let, možná i několik desítek let. Prvotně byla zahloubena jáma, ze které později byla ražena štola, jejíž strop tvořily kořeny dubu, v tomto místě rostoucího, a následně i rostlá hornina. Úvodní část byla z větší části následně založena a byl ponechán jen úzký průchod. Do zakládky byla použita značná část vytěžené horniny a jen menší podíl byl vysypán na haldu. Podle způsobu provedení se dá soudit, že původce (pokud jich nebylo víc) měl solidní hornické vzdělání. Strop v úvodní části byl uměle vytvořen z dubové kulatiny, na kterou bylo navršeno kamení, hlína a listí. Takto zůstalo kutisko důmyslně ukryto po dlouhá léta, než se do něj zřejmě počátkem letošního roku prokopal náhodný sběratel. A pokračoval v započatém dobývání, i když v nesrovnatelně menším rozsahu. S opětovným zakrytím a zamaskováním díla si již starosti nedělal.
Celý skalní útvar Velká skála je tvořen kvarcity. Za normálních okolností by ražba v těchto horninách nebyla možná, protože se jedná o horniny neuvěřitelně tvrdé a kompaktní. V tomto konkrétním místě jsou však silně rozpukané a obsahují četné vložky sericitických břidlic (sericit = jemnozrnná odrůda muskovitu), které jsou naopak relativně měkké, s dobrou odlučností.
S jistotou lze vyloučit, že by se jednalo o staré důlní dílo, související s těžbou barytu. Barytové štoly z této části Květnice nejsou známy, baryt jak v samotném díle, tak ani v haldovině nebyl identifikován. Zato ametysty se zde vyskytují poměrně hojně, a tak důvod kutání je evidentní. Ametysty vyplňují drobné dutiny i pukliny ve stropě i v bocích štolky. Jednotlivé krystaly i úlomky větších drúz byly nalezeny i v přilehlé haldičce. Byly to vzorky, kterými sběratelé opovrhli nebo které při svém kutání přehlédli. Jak by lakonicky prohlásil bývalý kustod mineralogických sbírek Moravského zemského muzea dr. 
Tomáš Krůťa, jednalo se o „zbytky po hodech lidožroutů“. I z těchto úlomků bylo zřejmé, že podzemní prostory Květnice tentokrát poskytly nádherné mineralogické ukázky. Krystaly ametystu dosahovaly velikosti 0,5 – 2 cm, výjimečně byly nalezeny volné krystaly velikosti až 4 cm. Na některých krystalech je zřetelná růstová zonálnost, jiné mají sytě fialovou barvu a skelný lesk. Místy jsou krystaly ametystu potaženy vrstvičkou oxidů železa. Můžeme pouze litovat, že květnické vzorky neskončily ve vitrínách muzea, kam patří, ale v soukromých sbírkách.
Na této lokalitě jsme se mohli přesvědčit, že sběratele minerálů jen tak něco nezastaví. Mnozí si asi neuvědomují, že jednají v rozporu s báňskými předpisy, zákonem o ochraně přírody a krajiny apod. Minimálně lze jejich jednání klasifikovat jako přestupek, mnohdy i jako trestný čin. Mnozí z nich pak trpí naprostou ztrátou soudnosti, když své nálezy z chráněných území vystavují a prodávají na burzách, výstavách nebo svých internetových stránkách, kde k tomu přidávají kompromitující fotografie a pikantní historku, jak uvedený vzorek nabyli. Možná se tímto způsobem odhalí i květnický pachatel.(Drahoš Šikola)
Zpráva fotografa a pamětníka
Na Květnici jsem chodil odmalička. Vyzbrojeni baterkami, svíčkami a prádelní šňůrou jsme se vydávali na „dobrodružné“ výpravy do jeskyní a štol, samozřejmě bez vědomí rodičů. Od roku 1968, kdy byl obnoven tišnovský skautský oddíl,
se Květnice stala naším terénem pro stopování, cvičení orientace podle busoly, honby za pokladem, noční výpravy a poznávání přírody. Všichni jsme dobře znali malou úzkou štolu pod Velkou skálou, do které se muselo lézt po břiše. Štola po pár metrech končila. Na jiné podzemní prostory si nikdo nepamatuje. Kdy a jak tam tento nelegální důl na minerály vznikl je zatím záhada. Při vědomí, že několik desítek let běhají návštěvníci Velké skály po stropě z dubových kmínků ... Možný 
pád by nebyl příliš hluboký, ale i tak. Naštěstí se na poslední chvíli osobní inicativou Martina a Drahoše podařilo tento malý důl zdokumentovat, protože v těchto chvílích je již z nařízení městského úřadu zasypán. (Miloš Sysel)
