Velká válka
První světová válka 1914-1918 se dotkla českých a moravských vesnice víc, než na celkový počet obětí tragičtější válka II. 1939-1945. Jenom do okolních obcí kolem Tišnova se nevrátily stovky mužů, manželů, otců, synů. Ne vždy se podařilo zachovat dostatek svědectví – fotografií a dopisů z fronty. Lomnický farář František Minařík v té době pečlivě zaznamenával tragické osudy mužů - vojáků z tehdejší lomnciké farnosti. Následující text je převzat s laskavým svolením Barbory Antonové z Lomnického okrašlovacího spolku.
U příležitosti Dne evropského dědictví 13. 9. 2014 bude uvedena kniha Kronika válečných let, která je přepisem lomnické farní kroniky vedené farářem Františkem Minaříkem. Odvody, zprávy z bojiště, potíže se zásobováním a úrodou, drobné každodenní události i tragické počty padlých vytvářejí strhující obraz života v lomnické farnosti.
2. srpen 2014
Tohoto dne odcházelo jen z Lomnice samé 95 vojáků. Téměř není ani jedné rodiny, kde by nebyl alespoň jeden narukoval. Vojáci přijali
před odjezdem svaté svátosti. O 10 hodině shromáždili se v kostele, kde jim bylo uděleno požehnání velké svátosti. Zatím se seřadily na náměstí povozy, které měly brance dopraviti do Tišnova. Pan starosta František Oulehla rozloučil se s odcházejícími a přál jim šťastného návratu. Nyní nastalo poslední, těžké loučení s příbuznými. Těžko líčiti scény, které se odehrávaly. Všichni plakali: otcové, matky, děti. Kdo by jim to zazlíval. Jdou do války, každý ví, co to znamená. Snad se již nevrátí, nikdy se nespatří. Není však pomoci, volá vlast, volá císař stařičký. Bůh Vás opatruj, přátelé milí, přiveď Vás zas v náruč naši. Také množství koní a vozů musilo býti 
dopraveno do Brna.
Toť teprve začátek a již tolik pláče a nářků. Co teprve bude později?
červenec 1915
František Pařízek, svobodný bednář z Osik, padl v bojích proti Rusům; František Hřebíček, svobodný syn tkalce z Lomnice, padl na ruském bojišti; František Pavlíček, svobodný syn rolníka z Rašova, raněn, léčí se v Uhrách; Method Konečný, syn kostelníka z Osik, raněn, léčí se v Praze; František Vitula, svobodný rolník ze Šerkovic, těžce raněn v Rusku, léčí se v Krakově, byla mu odňata ruka; František Pavlíček, ženatý dělník, zemřel dle úřední zprávy na ruském bojišti. Nepraví se, jakou smrtí. Vyskytují se pověsti, že byl pro dezerci zastřelen. Dle pozdější úřední zprávy se utopil. Karel Samuel, vojín 6. pluku dragounů, svobodný syn Jana Samuela, krejčího z Lomnice, padl hrdinnou smrtí v boji s Rusy v Bukovině. Jan Samuel má 4 syny ve válce. Padl 8. června 1915 v Bukovině.
9. srpen 1915
Dochází zpráva, že na ruském bojišti hrdinnou smrtí zemřel, střelen do hlavy, ženatý domkař a obuvník z Vochoze Pavlíček Josef. Byl to člověk dobrý, milý. Odpočívej klidně po krutém boji v cizině dálné, my na tebe vzpomínati budeme. R. I. P.
16. srpen 1916
Farní úřad zaslal na válečné účely: na umělé údy vojínů 20 korun; na podmořský člun 12 korun; kostelní sbírka 24,64 korun – úhrnem 56,64 korun. Téhož dne oslavili jsme vhodným způsobem 86. narozeniny Jeho Veličenstva císaře a krále našeho Františka Josefa I., požehnaný věru věk, léta plná práce a starostí o blaho rakouských národů. Jaká škoda, že předvečer života Jeho Veličenstva zkalen byl touto hroznou válkou světovou. Dej Bůh, aby se Jeho Veličenstvo dočkalo vítězného míru! 8. srpen První rekvizice dobytka nařízena. Z Lomnice jsou žádány 4 kusy. Odvedli je 1) Velkostatek, 2) Starosta František Oulehla, 3) rolník Filip Brázda vedle kostela, 4) řezník Antonín Peša vedle fary
8. srpen 1917
Rekvizice kovů. Chodili po domech a sbírali různé mosazné, cínové a měděné nádobí, moždíře, kotle, svícny apod. Za odebrané věci
vyplácí se přiměřená náhrada. Z fary odebráno bylo: měděný kotel, menší mosazný kotlík, šufánky a jiné menší předměty kovové. Sbírka tato jest již třetí, nejvíce kovů odvedl zámek: různé měděné nádobí kuchyňské, mosazné tyče na zavěšení záclon, lustry atd. Nyní má dojíti konečně na zvony, naše krásné zvony, které tolik let hlásaly slávu Boží a volaly zbožný lid do chrámu Páně.
9. srpen 1917
Jan Samuel, mistr krejčovský z Lomnice, má čtyři syny, všichni bojovali na různých frontách. Nejstarší Rudolf, vojín dragounského
pluku, slouží aktivně již pět roků. Právě nyní došla zpráva, že jest nezvěstným. Účastnil se nynějších velkých bojů na ruském bojišti,
granátem byl vyhozen šest metrů do vzduchu. Co se mu stalo, není dosud známo. Snad bude v ruském zajetí. Druhý, Karel, rovněž dragoun, padl v Bukovině. Třetí, Gustav, byl dvakráte raněn na ruské frontě. Právě dnes odjíždí z dovolené potřetí do pole. Slouží u zeměbraneckého pěšího pluku číslo 14. Konečně také dnes přichází zpráva, že nejmladší Bohumil byl v Rusku těžce zraněn, má prostřelené břicho. Můžeme představiti si starosti a bolest rodičů.
srpen 1918
Následky války. Ježto jest veliký nedostatek potravin všeho druhu, pomáhá si chudý lid, kde a jak může, krádeží. Nejvíce se kradou
brambory, na sta a sta kopců jest vytrhnutých. Škoda velká, zvláště proto, že nejsou brambory vyrostlé. Hlídky polní jsou zostřeny, kolem větších měst hlídají pole vojáci, ale ani to nepomáhá. Hlad jest zlá věc, boj o život. Je zle, lidé trpí hlady – bude ještě hůře. Bůh s námi!
Více na: http://www.eitinger.cz/velka-valka
