Cesta hrdelního práva - II.

GULA - OBŽERSTVÍ

Asi nejznámějším uměleckým ztvárněním sedmi hlavních hříchů je obraz ve tvaru „mandaly“ od Hieronyma Bosche z roku 1485. Uprostřed kruhu je samotný Kristus, středobod našeho pozemského směřování a inspirace ctnostného života. Po vnějším kruhu je znázorněno sedm hlavních hříchů.

Snad nejznámější obraz „obžerského blahobytu“ namaloval vlámský malíř Bruegel. Jmenuje se Země peciválů. Na něm se válí tlustí rolníci na zemi s otevřenými ústy, čekajícími na pečené holuby, na střechách domů místo došek rostou koláče. S obžertstívm je pak spojen i další hřích - Lenost a marnění času.

Už v roce 1973 natočil Marco Ferreri film Velká žranice. Čtyři nejlepší přátelé se rozhodnou jeden víkend skoncovat se životem tak, že budou v jednom pronajatém domě jen jíst a pít, a budou to dělat tak dlouho, až přejedením zemřou.  Film měl být obrazem konce „přežrané společnosti.“

Téma obžerství, nestřídmosti je tedy tématem společenským od pradávna.

Ve slově obžerství se skrývá zvláštní „výsada“ člověka ve světě. Stejně jako zvíře zahyneme hladem, ale na rozdíl od něj i pravidelným přejídáním (přežíráním). Což se zvířatům obyčejně neděje.

Latinský výraz GULA znamená hrdlo, později hltavost, baživost. Ve středověku nebylo slušné od hostiny odcházet. Přejedený jedinec si v tomto případě do krku strčil husí brko, obsah žaludku vyzvracel do připravené nádoby pod stolem a pokračoval dál v jídle. Ne nadarmo jedním ze středověkých symbolů obžerství je s ústy dokořán zvracející lidská hlava.

Již ve 14. století napsal dvorní lékař Karla IV. mistr Havel ze Strahova, že hostina zabije více lidí než meč.

Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný, praví se ve Starém Zákoně (Přísloví 23:2).

Dnešní vyspělou lidskou civilizaci zabíjí nadbytek a neúměrná spotřeba stejně spolehlivě, jak opulentní středověká hostina tehdejší spolustolovníky

Možná je v nás geneticky zakódován po mnoho tisíciletí trvající hlad a obava o přežití, zoufalá potřeba potravy, úkrytu a bezpečí. I my toužíme po hojnosti a nadbytku.

Dříve se do legendární Země hojnosti bylo třeba projíst palačinkovým těstem, dnes to děláme neustálým nakupováním nových (zbytečných) věcí.

Psychiatři popisují toto hypertrofované nakupování jako nemoc - oniománii – shopping addiction. Nikoho už nepřekvapuje, že se tak většinou děje nad rámec finančních možností oniomaniaka. Půjčky, zadlužování rodin, žití nad své ekonomické možnosti, jsou také jen projevem lidské nenasytnosti, obžerství. Zdá se, že donedávna pozvolná evoluce lidského druhu byla náhle přervána hospodářským boomem s jeho nadprodukcí a vnucenou spotřebou, proti které jsme bezradní.  

Zvláštní kapitolou obžerství je nadměrné požívání alkoholu a tabáku. Opilost, všemožné závislosti, obezita, z nich pramenící civilizační choroby a předčasná smrt, jsou důsledky našeho dobrovolného spočívání v náruči hříchu Obžerství.

Ještě lépe dnes tento hřích vystihuje slovo konzum.   

Latinské sloveso consumere lze přeložit jako spotřebovat, pojídat, trávit, opotřebovat. Konzumní společnost je pak „typem moderní industriální společnosti, v níž jsou rozhodující sociální funkce určovány spotřebou“ (konzumem).

Obžerstvím (nestřídmostí) se v dnešní době nestává jen nadměrná spotřeba (většinou nezdravého) jídla, ale také konzumace ostatních věcí. Stále rychleji měníme „staré“ za „nové“ (auta, mobilní telefony, vůbec „spotřební“ zboží), prostě cokoliv, co nutně nepotřebujeme a jen spotřebováváme, ještě funkční vyhazujeme, vyměňujeme, dokonce jsme si vynalezli jako ospravedlnění pro tuto nutkavou obsesi krásné sousloví – „technické a morální zastarání věcí“.

Konzumací je také hromadění plytkých a povrchních kratochvílí, kterým dnes říkáme užitky (i když jsou většinou neužitečné). Navzájem si přejeme: „užij si to“ namísto „prožij si to“. Života (si) užíváme, místo abychom ho plně prožili.

Konzum pronikl i do lidských vztahů. Také je, pokud „morálně zastarají“, prostě a jednoduše „upgradujeme“, staré partnery vyměníme za nové.

A zrovna do tohoto únorového času je dobré si připomenout Masopust.

Z roku 1559 je od již zmíněného malíře  Bruegela obraz Spor Masopustu s Postem. Hlavním motivem je v popředí souboj dvou postav – tlusťoučký Masopust vlevo sedí na bečce, v ruce třímá kopí s nabodnutou hlavou ze selete, kuřátkem a dvěma klobásy¹, proti němu odříkáním vyhublá žena - Post s včelím úlem na hlavě a dřevěnou sázecí pekařskou lopatou, na které jsou dva slanečci.  Za nimi jsou dva roztodivné průvody, každý přicházející z jiné strany.

Masopust, který u nás už začal, trvá až do Velikonoc. Možná příležitost u postního jídla popřemýšlet o hříchu nestřídmého života.

Protiváhou (opakem) hříchu GULA – OBŽERSTVÍ je cnost ABSTINENTIA – STŘÍDMOST.

V budoucnu je uvidíte umělecky vyjádřené v kamenné stéle na dnes travnatém plácku, kde ústí ulička Na hrádku do Brněnské ulice. Je to druhé zastavení naší Cesty hrdelního práva. Celé místo dozná citlivé úpravy, abyste se zde, milí spoluobčané, mohli zastavit,posedět, promluvit s přáteli a třeba s nimi vypít (střídmě) i sklenku vína.

Nebo jen chvíli rozjímat.

----------------------------

1. Podobně u nás postava se šavlí, či  v šavlových tancích "Starý" s dřevěnou tyčí, na kterou se napichuje slanina.