Kámen pro Cestu hrdelního práva
RNDr. Drahoš Šikola
Projekt Cesty hrdelního práva byl vypracován a zbývalo vybrat materiál vhodný k vybudování jednotlivých stél podél této Cesty, který by bylo možné kombinovat s bloky mrákotínské žuly, ze kterých budou vyhotoveny budoucí reliéfy. Původní idea byla využít na stély lomový kámen z nedalekého kamenolomu v Předklášteří, tedy místní zdroj, ale jak se později ukázalo, tak svratecká rula (nebo chcete-li svratecký granitoid) nebyla pro tento účel vhodná. Jejímu použití vadila zejména její nepravidelná odlučnost.
Nezbývalo než rozšířit okruh pátrání a hledat v širším okolí. Požadovaný kámen se nakonec našel v Moravském krasu, ve znovuotevřeném Lesním lomu vpravo od silnice Brno – Ochoz u Brna. Jedná se o hádsko-říčské vápence, nejmladší z komplexu vápenců facie Moravského krasu.
Na tomto místě bych se alespoň ve stručnosti zmínil o geologickém vývoji Moravského krasu, aby se objasnila geologická a 
stratigrafická pozice výše uvedených vápenců.
Krystalinickým podkladem Moravského krasu je intruzívní těleso brněnského masívu proterozoického stáří, složené především z granitoidních hornin. Vlastní geologický vývoj Moravského krasu začal v paleozoiku, ve středním devonu (stratigrafický stupeň eifel až givet). Tehdy došlo k poklesu východního okraje brněnského masívu a k vytvoření mořské sedimentační pánve. Nejstaršími horninami, které se začaly usazovat na novém mořském dně, jsou pestře zbarvené pískovce, arkózy a slepence. Tyto horniny jsou označovány jako bazální klastika devonu. Mimo oblast CHKO Moravský kras patří k významným lokalitám jejich výskytu Babí lom u Lelekovic a Červený kopec u Brna.
Ve středním a svrchním devonu byl přínos materiálu do pánve přerušen V mělkém, teplém a čistém moři se vytvořily optimální podmínky pro růst a rozvoj mohutných kolonií přisedle žijících živočichů jako jsou koráli a stromatopory. Vápnité schránky těchto organismů se staly základním kamenem vápenců Moravského krasu.
Vápencová sedimentace je reprezentována tzv. macošským souvrstvím, které se skládá ze dvou odlišných typů vápenců – lažáneckých a vilémovických. Sedimentace souvrství proběhla v několika cyklech, takže oba základní typy se v průběhu geologického vývoje několikrát opakují. Za nejstarší vápence jsou označovány bazální polohy lažáneckých vápenců – tzv. josefovské vápence. Představují sediment příbřežní zóny místy tvořený akumulacemi schránek brachiopodů rodu Bornhardtina. Vlastní lažánecké vápence sedimentovaly v podmínkách teplého moře. Vyznačují se odlišným zastoupením fosilií, zejména stromatopor rodu 
Amphipora. Nejmohutnější a nejlépe vyvinutý komplex organogenních karbonátů je reprezentován vilémovickými vápenci. Místy obsahují celé biohermy budované korály rodů např. Caliopora, Alveolites a stromatoporami rodů např. Actinostroma a Amphipora. Z chemického hlediska se jedná o velmi čisté vápence představující optimální horninu pro vznik krasových jevů.
Vápencová sedimentace Moravského krasu byla ukončena v nejsvrchnějším devonu (stupeň famen) a spodním karbonu líšeňským souvrstvím, které je složeno ze dvou typů vápenců. Nejznámější jsou pestře zbarvené hlíznaté křtinské vápence s úlomky starších vápenců a terestického materiálu, vystupující při východním okraji Moravského krasu v okolí Křtin a Jedovnic. V jižní části se vyskytují organodetritické hádsko-říčské vápence.
Zjednodušené stratigrafické schéma moravského devonu v tomto regionu tedy vypadá následovně:
hádsko-říčské vápence / křtinské vápence
vilémovické vápence
lažánecké vápence
josefovské vápence
bazální klastika
K hádsko-říčským vápencům nyní poněkud podrobněji.
V roce 1947 paleontolog J. Prantl rozlišil ve svrchním devonu jižní části Moravského krasu dvě facie - vývoj maloměřický a vývoj líšeňský. Komplex odpovídající líšeňskému vývoji je dnes běžně označován jako vápence říčské (pojmenovány podle potoka Říčky), facie maloměřická jako vápence hádské (název podle kopce Hády 424 m n.m.). Obě facie se v hrubých rysech od sebe odlišují v tom, že komplex vápenců hádských vykazuje spíše znaky sedimentace blíže pobřeží, zatímco facie vápenců říčských napovídá spíše sedimentu hlubšího prostředí. Novější názory geologů se kloní spíše k tomu, že původně přičleňované vápence nejsvrchnějšímu devonu jsou již stáří spodnokarbonského (okolo 360 mil. let).
Hádské vápence byly v minulosti intenzívně těženy několika lomy (Růženin lom, V džungli, V Habeši) a zpracovávány v přilehlé Maloměřické cementárně. Těžba se nesmazatelně vryla do krajiny a mnozí obyvatelé Brna mluví o Hádech s despektem jako o „jizvě na tváři Brna“.
Ostatně i Lesní lom, který je jedním z největších jámových lomů na jižním okraji CHKO Moravský kras, sloužil po dlouhou dobu jako zásobárna suroviny pro Maloměřickou cementárnu.
Vápence, nacházející se v tomto lomu, jsou hrubě lavicovité, šedé až šedočerné barvy, místy zrnité. Bývají označovány jako kalové, případně organodetritické. Kalové vápence jsou charakteristické převahou nejjemnějších částic o velikosti pod 0,01 mm. Kal může být původu chemogenního, biochemického i mechanického. Organodetritická hornina je tvořena částmi, zbytky nebo úlomky živočišných schránek a rostlinných těl, které byly transportovány a jsou proto více či méně porušeny.
Na vrstevních plochách vápenců bývají uzavřeny jílovité polohy se zbytky terestrické flory (Protopteridium, Pseudosporochnus). Ve vyšších polohách se objevují bochníkovité konkrece kalového, šedohnědého slínitého vápence s hojnými zbytky fosilií (I. Chlupáč 1955 určil následující: Posidonia venusta Münsteri, Lingua cf. subparalella Sandbergi, Orbiculoides sp., Spirifer sp. a značně poškozené pygidium trilobita Cyrtosymbole sp. (?)).
Hnědá, šedá až černá barva horniny je typická pro sedimenty s podílem syngenetického bitumenu. Tyto horniny jsou pak 
charakteristické tím, že při úderu vydávají živičný zápach. Tuto vlastnost ostatně dobře vnímají místní kameníci. Vápence vykazují lasturnatý lom, mnohdy asfaltově černě zbarvený. Místy jsou prostoupeny kontrastními žilkami bílého, nažloutlého či narůžovělého kalcitu.
Vápence jsou výborně odlučné podle několika systémů puklin, takže přirozeně tvoří krásné kvádry, které působí dojmem, jako by byly již dříve opracovány lidskou rukou.
Pro stavbu stél bychom vhodnější stavební materiál v okolí těžko hledali. Navíc tmavá barva vápence plně koresponduje s temnými a ponurými příběhy těch, kteří na této Cestě skončili své životy.
Zdroje: Geologie ČSSR I. Český masív
Geologický průvodce Moravským krasem
Agentura ochrany přírody a krajiny: Správa CHKO Moravský kras - Geologie
