Kavárna s neobyčejným příběhem
Kultura přípravy a pití dobré kávy (zaplať pánbůh) dorazila i do vzdálených končin Tišnovska. A protože vychutnat si správně připravenou kávu je svým způsobem také kulturní zážitek, rozhodli jsme se představit vám tišnovské kavárny v malém seriálu na pokračování.
A začneme od té nejnovější.
Ne každá kavárna má na svém začátku tak silný příběh jako nově otevřená kavárna POHODA na Vrchlického ulici č. 1915 v Tišnově.
V přízemí rodinného domu je útulný prostor nabízející 30 míst k posezení. Příjemné teplo hořícího dřeva v krbových kamnech vám přiblíží domácí atmosféru a skutečnou pohodu, kterou má kavárnu i v názvu. Prostor je velmi vkusně zařízen, nenapodobuje žádné vzory franšízingových kaváren.
Kromě kávy - 100% Arabica Top Pellini - a jiných teplých nápojů zde pamatují i na pivaře, kteří mohou okusit značku Svijany. Netradiční je i nabídka moravských vín. Mile překvapí domácí štrůdl a jiné zákusky. Prostor je nekuřácký, odvážně koncipovaná otevírací doba 10.00 – 22.00 hod.
Stěny kavárny jsou nachystány na výstavy obrazů a fotografií. A jedna autorská výstava tu právě probíhá – svoje fotografie z volné tvorby tu představuje reklamní fotograf Zdeněk Hanák.
Pavel Baran z firmy A – mont a paní Pavla Hofmanová, kteří kavárnu provozují, nám při naší první návštěvě povyprávěli zvláštní historku, podle které jsme nazvali první díl o tišnovských kavárnách – „Kavárna s neobyčejným příběhem.“
„Chtěli jsme kavárnu vybavit stylově, ale nezaujal nás nový nábytek. A tak jsme stolky a židle sháněli po brněnských bazarech. Čtyři židle jsme koupili v bazaru na Křenové ulici v Brně přesně letos 20.11. Ještě ten samý den jsme se pustili do renovace. Paní Eva Havlíčková, která spolu Pavlou Hofmanovou na konečné podobě interiéru má velký podíl, strhla starou potahovou látku a ... jaké bylo naše překvapení, když jsme pod ní na bílé podkladové textilii našli červenou barvou ručně psaný zvláštní vzkaz!“
Vzkaz napsal za druhé světové války v Brně na Kounicových kolejích gestapem vězněný Theodor Rech. Text je místy špatně čitelný a tak naše transkripce možná nebude úplně přesná:
„Pracoval tu Rech Theodor, čalouník Brno, Zábrdovice čp. 12.
Zavřen na gestapu Brno Kounicovy koleje od 11/12 1942 do 11/8 1943.
11/8/ 43 jedu do koncentráku Osvěnčina, navrátím se snad.
Brno Kounicovy koleje 9/8/1943.“
Při přečtení nám mimoděk přeběhl mráz po zádech. Vzkaz pro někoho neznámého v daleké budoucnosti. Na své náhodné objevení čekal celých 70 let! Vzkaz z jednoho z nejkrutějších gestapáckých vězení v tehdejším Československu. Jaké asi šly myšlenky Theodoru Rechovi tenkrát hlavou? Věděl něco o pekle, které na něj v Osvětimi čeká? Chtěl po sobě zanechat alespoň nějakou zprávu, pokud mu byl znemožněn styk s příbuznými? Židle byla Theodorem Rechem čalouněna pravděpodobně v nějakých vězeňských dílnách na Kounicových kolejích.
Na webu Encyklopedie města Brna – je pod tímto jménem uvedeno, že Teodor (již psáno bez h) Rech se narodil 26.5.1911 ve 
Vranovicích a byl zapojen do odboje. Tato činnost jej pravděpodobně dovedla do gestapáckého vězení na Kounicových kolejích. Je tu potvrzeno i jeho bydliště – Zábrdovice č. 12. Jako jeho partnerka je zde uvedena Františka Rechová (Sýkorová). U jejího jména pak datum sňatku: 15.12.1945. Znamená to tedy, že Theodor Rech uvěznění v koncentračním táboře Osvětim přežil a na konci roku 1945 se oženil? S ohledem na jeho datum narození r. 1911 by mu bylo 34 let. Opravdu válku přežil? Vrátil se domů? Z nyní dostupných zdrojů nic bližšího nelze zjistit. Ale pokusíme se o to.
O významu tohoto objevu svědčí i fakt, že o židli s nápisem projevilo zájem specializované muzeum na artefakty z dob vězení německého gestapa na Kounicových kolejích v Brně.
Takže nezapomeňte se při návštěvě této příjemné kavárny podívat na fotografii židle s tímto vzkazem. Fotografii pořídil a laskavě poskytl již zmíněný fotograf Zdeněk Hanák.
