Varhany v Doubravníku
Kolem roku 1230 založil Štěpán z Medlova, první známý předek pánů z Pernštejna, v Doubravníku ženský klášter. V klášterním areálu stál kostel sv. Kříže a kostel nebo spíše kaple sv. Františka.
Dnešní tolik obdivovaná krásná mramorová stavba je třetím kostelem na území městečka Doubravníka. V roce 1535 zahájil stavbu kostela Jan z Pernštejna a plnil tak přání svého otce Viléma z Pernštejna. Stavba byla dokončena až v roce 1557, ale již v roce 1548 plnila funkci hlavní rodové hrobky. Kostel byl vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským v roce 1583.
Velmi cenné a vzácné barokní varhany v Doubravníku zhotovil roku 1760 věhlasný brněnský varhanář Jan Výmola st. (*1722 Ptení, †1805 Brno).
Byl pokračovatelem brněnské varhanářské školy založené na počátku 18. století varhanářem Jan Davidem Sieberem (†1723), jehož žákem byl Antonín Richter (1688-1765), u kterého se vyučil v letech 1744-1748 Jan Výmola. Výmola pocházel z Ptení, kde se narodil roku 1722. Od Výmoly je doloženo na 30 varhan a positivů. Největší dochované varhany jsou v Dubu (1768), dvoje menší v Mikulově, v rakouském Heiligenkreuzu a ve Stronsdorfu. Positivy se dochovaly v Krásném, v hradní kapli hradu Pernštejna a v Moravském zemském muzeu (původně z kláštera ve Žďáře). Ostatní Výmolovy varhany zanikly nebo z nich zbyla jen skříň (Hranice, Vranov u Brna). Zatím jediným vzorně restaurovaným nástrojem Jana Výmoly jsou varhany ve Stronsdorfu (asi 6 km od Laa), které sem byly přeneseny již v polovině 18. století ze Säusensteinu. Jeho první práce jsou doloženy v Rakousku. Snad ještě jako tovaryš postavil roku 1746 chórové varhany pro cisterciácký klášter v Heiligenkreuzu. Již jako mistr postavil roku 1749 jednomanuálové varhany pro klášter v Säusensteinu. V té době se usadil v Brně, kde v roce 1750 získal měšťanské právo a byl 
všeobecně ceněným varhanářem. Jeho dílem vyvrcholilo barokní varhanářství na Moravě.
V celé ČR je pouze několik málo podobných varhan z 18. století v tak originálním stavu jako v Doubravníku. Tyto varhany jsou po technické a umělecké stránce nejlépe dochovaným nástrojem Jana Výmoly, protože jeho varhany v Dubu byly částečně pozměněny v romantickém duchu. Doubravnické varhany patří k nástrojům střední velikosti. Varhany mají celkem 18 rejstříků na dvou manuálech a pedálu. Jejich vrcholně barokní zdobená skříň kupodivu dokonale zapadá do pozdně gotického interiéru kostela.
Varhany jsou mechanické, což znamená, že hráč ovládá stiskem klávesy ventil, kterým se přivádí stlačený vzduch do píšťal. Tento systém umožňuje nejcitlivější spojení hráče s výsledným zvukem a je ideální pro umělecký přednes. Kromě jednoho rejstříku jsou všechny rejstříky původní a původní jsou i vzdušnice, na kterých stojí píšťaly. Původní je také všechno mechanické ústrojí a soustava měchů. Výmolovy varhany v Doubravníku jsou tedy nejen hudební, ale i technickou památkou evropského významu.
Po zhruba 250 letech provozu však na základě průzkumu bylo prokázáno, že jejich stav byl natolik alarmující, že bude nutné udělat generální opravu, která by zajistila jejich další životnost a to bez dalších nutných zásahů a oprav minimálně na dalších 100 let.
Restaurování varhan začalo roku 2006 a to restaurováním varhanní skříně. Pouze ta byla kulturní památkou. Restaurování skříně provedla skupina restaurátorů pod vedením akad. mal. restaurátora Mário Krále z Brna.
V roce 2007 byl pak celý nástroj prohlášen kulturní památkou a na podzim téhož roku mohl být přibrán k restaurování tedy i varhanní stroj. Prací byla pověřena po výběrovém řízení dílna špičkového varhanáře - restaurátora MgA. Dalibora Michka ze Studének u Jihlavy. Varhanní stroj byl drasticky napaden červotočem, takže hrozilo zřícení dřevěných píšťal a znehodnocení ovládacího systému. Nejprve byly restaurovány měchy, dále následovaly rejstříky. Ty byly postupně odebírány tak, aby varhany mohly doprovázet bohoslužbu co nejdéle. V roce 2009 byl nástroj rozebrán celý, a proto restaurované varhany dočasně při bohoslužbách zastoupil zapůjčený pozitiv od řádových bratří Paulánů z Vranova.
Restaurování proběhlo až do takových detailů, jako bylo např. nahrazení horní vrstvy klaviatury opětovně dřevem z šeříku. Šeříkové dřevo na povrchu píšťal identifikovali dendrologové z Mendelovy univerzity v Brně na základě starých vzorků. Pokrytí kláves tímto druhem dřeva je méně obvyklé a zjištění bylo pro varhanáře překvapující.
Restaurování trvalo 7 let a přišlo zhruba na 4,3 mil. Kč.
Po restaurování byly varhany požehnány při slavnostní mši svaté v sobotu 11. května 2013, kdy mši svatou celebroval Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, generální vikář naší diecéze. Zpěvem ji ozdobila Capella Moraviae pod vedením RNDr. Josefa Gerbricha, Na varhany zahrál a zpěvem doprovodil MgA. Ondřej Múčka, diecézní organolog, absolvent významné hudební a výtvarné školy v rakouském městě Graz.
Po mši svaté pak program pokračoval besedou s restaurátorem panem Daliborem Michkem, Prof. Dr. Jiřím Sehnalem a s členy komise pro restaurování varhan pro širokou veřejnost v místní sokolovně. Beseda byla doplněna zajímavou videoprojekcí nejen o doubravnických varhanách.
Dle smlouvy a tradice patří mimo jiné varhanáři naturální odměna – víno v takovém množství, kolik se ho vejde do největší píšťaly – subbasové hrubé „C“. Proto si Dalibor Michek mohl odvést na závěr besedy tolik lahví, že se mu skoro nevešly do jeho automobilu.
Kvalita jeho práce je nyní kladně hodnocena odborníky v celé Evropě. Materiálová, a proto i zvuková podstata doubravnických varhan je dochována v původním stavu i po restaurování. Tuto skutečnost potvrdili organologové z Rakouska i z Německa. U většiny tzv. historických varhan docházelo často v průběhu doby k nešetrným opravám a výměnám. Díky tomu, že od svého vzniku nebyly doubravnické varhany přestavěny a nebylo do nich nijak výrazně zasahováno, tak si tedy zachovaly svůj původní krásný měkký barokní zvuk.
Není proto náhodou, že se s doubravnickými varhanami počítá v programu festivalu Concentus Moraviae, který neměl v okruhu svého působení žádné takto kvalitní historické varhany pro interpretaci staré hudby, která je stálou součástí jejích koncertních cyklů.
Varhany v Doubravníku najdou využití i pro speciální varhanní kurzy stylové hry na historických českých varhanách.
Také se jistě stanou zajímavým turistickým cílem, který by mohl přilákat i mnoho zahraničních turistů, jak ukázaly zkušenosti především od našich rakouských sousedů. Zároveň budou reprezentovat i přístup současné české památkové péče k varhanám a zejména úroveň naší restaurátorské práce v této oblasti.
V květnu příštího roku provede p. Martin Poruba varhanní koncert, při kterém bude představena první nahrávka doubravnických varhan
na CD, natočená v létě tohoto roku. Martin Poruba - rodák z Bystřice nad Pernštejnem, vystudoval hru na pozoun na konzervatoři v Ostravě a hudební vědu v Praze, v emigraci ještě varhanní hru na Musikhochschule v Mnichově, kde dnes přednáší řadu hudebně teoretických disciplin. V 90. letech byl dómským varhaníkem v Praze, po opětovném návratu do Německa je varhaníkem ve Freisingu a věnuje se také koncertní činnost.
Tyto práce bylo možné uskutečnit pouze díky velké podpoře a pochopení Ministerstva kultury, farnosti Doubravník, Městyse Doubravník, vedení Jihomoravského kraje, ale i díky mnoha dárcům nejen z řad občanů Doubravníka.
V neposlední řadě je třeba poděkovat Ing. Barboře Šenkyříkové, která díky svému zapálení pro věc, stovkám hodin práce kolem varhan místo volného času, a také díky svému lidsky osobitému a citlivému přístupu ke všem lidem zapojeným do tohoto díla, tomuto dílu zásadně napomohla až do zdárného konce vč. korekce tohoto článku a vyškrtnutí tohoto posledního odstavce, který jsem bohužel již bez jejího vědomí musel nyní opět vrátit zpět J
Miroslav Cecava ml.
