„Pohleďte na hradby Uruku, města opevněného, a prohlédněte si jeho základy, které
byly položeny Gilgamešem. Vystupte na zdi Uruku a prohlédněte si nádvoří, podívejte se na skvělou cihlovou práci."
Historie pálených cihel sahá až do starověkých civilizací, jak o tom svědčí v úvodu citovaný prolog v Eposu o Gilgamešovi. První důkazy o používání pálených cihel pocházejí z období kolem 7500 př. n. l. v oblasti Blízkého východu, konkrétně z dnešního Turecka a Jericha. V Mezopotámii, Egyptě a později v Římě a v Číně se výroba pálených cihel rozšířila a zdokonalila.
Cihla nahrazovala kámen tam, kde ho byl nedostatek. Proto se i gotické katedrály
stavěly nejen z kamene, jak je známe z našich zemí, ale také z cihel. Těmto stavbám se v němčině říká Backsteingotik (doslova gotika z pečeného kamene). Cihelná gotika byla rozšířena v Dánsku, Pobaltí, Severním Německu, Polsku. Nejbližším příkladem takové stavby je Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně, postavené v první polovině 14. století.
Znalost pálených cihel se rychle rozšířila a tak jednoduché cihelny bývaly v každé větší vesnici. Vedle pálených cihel se vyráběly u cihly nepálené – vepřovice – které se jen na slunci sušily.
Jak probíhala výroba cihel v minulosti:
1. Těžba a příprava hlíny:
- Hlína byla vykopána z místních nalezišť a očištěna od kamínků, kořenů a dalších nečistot.
- Hlína byla často smíchána s vodou a někdy i s dalšími materiály, jako je tzv. ostřivo, aby byla zajištěna lepší konzistence a pevnost. Ostřivo tvořil nejčastěji písek.
2. Formování cihel:
- Směs hlíny byla vtlačena do dřevěných forem, které měly požadovaný tvar a velikost cihly.
- Formy byly poté odstraněny a cihly byly nechány schnout na slunci nebo v zastřešených prostorech.
3. Sušení:
- Cihly musely být důkladně vysušeny před vypalováním. Tento proces mohl trvat několik týdnů, v závislosti na klimatických podmínkách.
- Běžnou metodou bylo sušení na slunci, ale někdy byly cihly sušeny v zastřešených prostorech, aby se zabránilo jejich poškození deštěm.
Vypalování cihel před dobou moderních cihelen:
1. Příprava pece:
- Před vynálezem moderních cihelen byly cihly vypalovány v jednoduchých polních pecích nebo jámových pecích.
- Polní pec byla vytvořena naskládáním sušených cihel do komína nebo klenby a obložena dalšími cihlami a hlínou, aby byla zajištěna izolace.
2. Proces vypalování:
- Vypalování cihel probíhalo pomocí otevřeného ohně nebo uhlí, které bylo zapáleno pod nebo uvnitř pece.
- Pec musela dosáhnout dostatečně vysoké teploty (kolem 900–1000 °C), aby se cihly dobře vypálily a získaly potřebnou pevnost.
- Tento proces mohl trvat několik dní až týdnů, během nichž bylo třeba neustále udržovat oheň a sledovat teplotu.
3. Chlazení a vyjmutí cihel:
- Po vypálení musely cihly pomalu vychladnout, aby nedošlo k jejich popraskání.
- Po vychladnutí byly cihly vyjmuty z pece a připraveny k použití.
Před moderními technologiemi byl celý proces výroby cihel velmi pracný a vyžadoval značné množství lidské práce a zkušeností. Moderní cihelny dnes využívají pokročilé technologie a automatizaci, což výrazně zefektivňuje výrobu cihel a zajišťuje jejich vysokou kvalitu a konzistenci.
Rozměry cihel v českých zemích se v průběhu historie měnily a byly různorodé, což odráželo regionální a časové rozdíly ve stavebních technikách. Přechod ke standardizaci rozměrů cihel nastal postupně s rozvojem průmyslové výroby a potřebou jednotného stavebního materiálu.
Historické rozměry cihel:
1. Středověk a raný novověk:
- Rozměry cihel nebyly jednotné a lišily se podle regionů a místních cihelen.
- Typické rozměry cihel se pohybovaly kolem 27-30 cm na délku, 12-15 cm na šířku a 6-10 cm na výšku.
2. 18. a začátek 19. století:
- Rozměry cihel se stále lišily, ale objevily se první snahy o větší standardizaci.
- Například za vlády Marie Terezie se používaly tzv. "tereziánské cihly" s rozměry přibližně 29 × 14 × 7 cm.
Standardizace rozměrů cihel:
1. 19. století:
- S rozvojem průmyslové výroby cihel a expanzí cihelen vznikaly potřeby pro jednotné rozměry cihel.
- V roce 1872 byl v Rakousko-Uhersku, do něhož patřily i české země, přijat zákon o standardizaci rozměrů cihel. Tento standard stanovil rozměry cihel na 29 × 14 × 6,5 cm. Tento rozměr se stal základem pro dnešní klasické rozměry tzv. „cihly plné".
Cihelny v Tišnově
V roce 1965 byla uzavřena poslední tišnovská cihelna na Trnci. Cihelna v těchto místech byla založena a fungovala od poloviny 19. století. V první třetině 20. století zde byla vybudována na svou dobu moderní kruhová pec. Cihelna byla ve vlastnictví společnosti Macků a Bílých. Část v této lokalitě vytěžených hlinišť byla zavezena komunálním odpadem a po zasypání hlínou zde byla založena zahrádkářská kolonie. V jiných odtěžených hliništích existují komerční firmy, v horní části pak střelnice.
Další cihelna společnosti Zicha byla na místě později zbudované Brabcovy pily – u křižovatky ulic Olbrachtova, Brněnská a Trnec. Tato cihelna byla později ve vlastnictví tišnovské Občanské záložny.
Třetí cihelna – Dusíkova – pak byla pod dnešním letním kinem. V jednom hliništi je dětské hřiště, ve vedlejším pak mateřská školka.
V Předklášteří na začátku 20. století byly dvě cihelny – Štěrbova v Hlinkách a Borkovcova za Chaloupkami.
Je záhodno zmínit ještě cihelnu u Pánova, kterou ve své době provozoval starosta Řezáč s italským podnikatelem baronem Tardy.
Výroba cihel v Lomnici u Tišnova
Kdy byly vyrobeny první pálené cihly v Lomnici nevíme. S jistotou je doložena panská cihelna na začátku 19. století, zachycena je pak na katastrálních císařských otiscích z roku 1826. Cihelna s hliništěm se nacházela na
pozemcích dnešního rodinného domu čp. 56 při ulicích Bokošovec a Nová. Dům a přilehlá budova se téměř kryjí s půdorysem původních budov cihelny. Na mapě z roku 1826 je zde uvedené hliniště a přilehlý malý rybník. Tedy vše potřebné k výrobě cihel. I ostřivo (písek) byl lehce dostupný v lokalitě Na Pískách, odkud kopali písek pro stavbu svých domů lomničtí občané ještě ve 20. století.
Zajímavostí doposud nepovšimnutou je fakt, že židovský hřbitov byl založen a rozkládá se na vytěženém hliništi zaniklé cihelny. Pokud vezmeme v úvahu, že Židé přichází do Lomnice na začátku 18. století a pro svůj život potřebují nejen synagogu, ale také svůj hřbitov, můžeme s určitou dávkou opatrnosti tvrdit, že cihelna v tomto místě existovala nejméně o 100 let dříve, než uvádí katastrální mapy z roku 1826.
Nedaleko od této panské cihelny ale existovala další malá cihelná pec. Byla přistavěna ke mlýnu, který byl více než jedno století ve vlastnictví rodiny Borkovců. Filip Borkovec, který zdědil mlýn po svém otci jako nezletilý, se nebál podstoupit spor s lomnickou vrchností, která chtěla prostřednictvím hospodářské správy panství jeho výrobu cihel zakázat. Oznámila na krajský úřad v Brně, že Borkovcova cihelná pec, kromě jiného, nesplňuje protipožární předpisy.
Filip Borkovec se narodil 1.5.1791, jeho otcem byl mlynář František Borkovec a matkou Františka Holubová. Filipovi tedy v době úmrtí jeho otce Františka bylo 17 let. Mlýnu se ujal, jak uvádí v jednom z dopisů adresovanému krajskému úřadu v Brně, jako nezletilý.
Filip Borkovec byl člověkem podnikavého ducha. Když zjistil, že se na jeho pozemku nachází vhodná hlína k výrobě cihel, předložil vrchnosti žádost o novou výstavbu stájí a cihelné pece, která u mlýna byla, jak v žádosti uvádí, již od konce 18. století. Ovšem lomnický pán v té době také podnikal v cihlářství, a tak vrchnost Borkovcovi po předložení žádosti a kresebných plánů odmítala povolení udělit. Krajskému úřadu si stěžovala na nevhodné chování Borkovce, který prý při jednání s lomnickou vrchností používá neuctivé výrazy a měl by být za takové chování potrestán. Dále si stěžuje, že Borkovec porušuje stavební, především protipožární předpisy. Krajský úřad 24. července 1826 odpověděl:
V dopise ze 4. května loňského roku, G. 168, byla předložena stížnost proti rozhodnutí týkajícímu se výroby cihel Filipa Borkovce ze dne 21. ledna, l. Jr. Z. 13213.
Krajský úřad si skutečně stěžuje na to, že za:
a). Filip Borkovec porušil povinnou úctu k nadřízené autoritě a W. úřadu, kterou mu vyčítá ve své stížnosti proti rozhodnutí, a proto by měl být potrestán.
b) že provozovatel cihelny, Filip Borkovec, stále porušuje všechny příslušné předpisy a proto by jeho chování nemělo být nadále tolerováno.
Pokud jde o první bod, týkající se potrestání stěžovatele za neslušné chování, V (vrchnostenský). úřad nemůže v žádném případě vyhovět; neboť tato stížnost proti rozhodnutí, ačkoli je formulována nevhodně, v žádném případě neobsahuje výrazy, které by snižovaly úctu k autoritám nebo poškozovaly úřední vážnost.
Pokud jde o druhý bod, je pozoruhodné, že (lomnický). úřad teprve nyní adresuje problém, který existuje již delší dobu... a akce Filipa Borkovce by v žádném případě nebyla v rozporu s tamním dědičným nájmem a jeho [...] článkem 13213, pokud by byly dodrženy zákonné předpisy, což lze rozumně předpokládat, neboť výše uvedené rozhodnutí, které bylo vydáno v duchu stávajících nejvyšších zákonů, v žádném případě neodporuje policejním předpisům, ale je s nimi naopak v souladu; proto musí hospodářský úřad dbát na to, aby mu byl udělen právní status a aby mu bylo sděleno, že jednou z jeho nejdůležitějších povinností je pečlivě dohlížet na dodržování policejních a bezpečnostních předpisů, kterým se odvolatel, stejně jako každý jiný poddaný, musí podřídit.
Mezi řádky lze číst, že brněnský úřad nejen že stížnost lomnického úřadu pokládá za účelovou. Přesto byla výroba cihel na mlýně zakázána. Ale nepoddajný Borkovec podal odvolání, ve kterém jako hlavní důvod zákazu výroby vlastních cihel uvádí, že lomnický pán prostřednictvím vrchnostenského úřadu se jen snaží likvidovat konkurenci v produkci cihel:
Ctěnému krajské úřadu,
Slavný c.k. krajský úřade,
O tom, jak velmi ještě v této osvícené době a navzdory hlasitě projevované vůli našeho nejmilostivějšího monarchy vrchnosti utlačují své poddané a brání jim v pokroku svévolným omezováním, svědčí následující skutečnost.
Já, v nejhlubší poddanosti podepsaný, vlastním mlýn ve městě Lomnice spolu s několika pozemky; převzal jsem ho ve své nezletilosti v tom nejhorším stavu a se spoustou břemen; avšak moje píle a odříkání si veškerého pohodlí života mi umožnily můj mlýn zcela nově a ohnivzdorně vystavět a uvést do takového stavu, abych své zemské knížecí a vrchnostenské povinnosti bez donucovacích prostředků byl schopen plnit. Na mé půdě se nachází druh hlíny vhodné k výrobě cihel, což mě přivedlo k myšlence ji co možná nejlépe využít; rozhodl jsem se tam zřídit cihelnu a vyrábět cihly, ať už k vlastní potřebě nebo k prodeji. Abych vyhověl zákonu, předložil jsem 5. března t.r. spolu se situačním a stavebním plánem žádost a komisi, zda je tato stavba cihelny z policejního hlediska přípustná. Tato komise se konala; ale místo aby se drželi podstaty zákona – politických a policejních hledisek – a dali mi rozhodnutí, zda je stavba mé cihelny v tomto ohledu přípustná, chytil se sl. hospodářský úřad vedlejších ohledů, které při posuzování tohoto předmětu vůbec nepřicházejí v úvahu; na mou žádost jsem obdržel rozhodnutí A, kterým jsem vyzván, abych prokázal právo postavit cihelnu a prodávat cihly: Proti tomuto rozhodnutí jsem 6. června předložil podání, na něž jsem však obdržel vyřízení B téhož lehkovážného obsahu. Byl jsem v něm varován, abych do obdržení konečného rozhodnutí nic nepodnikal. Na opětovné podání jsem konečně obdržel vyřízení C, proti kterému se nejposlušněji odvolávám takto:
Říká se v něm, že jsem se ve svém prohlášení ze 7. března a 5. července 1823 vzdal práva pálit a prodávat cihly, o takovém vzdání mi vůbec nic není známo, a prohlašuji, že pokud by se u slavného hospodářského úřadu nacházel nějaký spis tohoto druhu, z něhož by se snad s námahou dalo nějaké takové vzdání se práv vykonstruovat ... za těchto okolností musím upřímně požádat úctyhodný krajský úřad, aby si nechal předložit toto prohlášení, které mělo být mnou vydané; jsem si jist, že v něm nebude nalezena žádná výpověď, jak je uvedeno v rozhodnutí, a nemůže být. V rozhodnutí, proti kterému jsem se odvolal, mi nebylo přiznáno právo na zřízení cihelny a bylo mi nařízeno, abych prokázal právo na stavbu cihelny, ať už je založeno na privilegiu, dotaci nebo jakékoli jiné smlouvě. Z této počáteční situace je zřejmé, že úctyhodný hospodářský úřad si přisvojuje příliš mnoho a odváží se dávat si vzhled zákonodárce. Nepochybně jsem vlastníkem pozemku, na kterém chci stavět a z něhož chci vyrábět cihly; jako vlastník mi podle § 553 a 35rt. Burgského občanského zákoníku právo disponovat s látkou a užíváním mé vlastní věci podle libosti a vyloučit kdokoli jiného. Toto právo mi dává zákon; pokud úctyhodný hospodářský úřad věří, že buď vzhledem k věci nebo k mé osobě nejsem vhodný k uplatnění tohoto práva; nebo jinými slovy, pokud úctyhodný hospodářský úřad věří, že by měl poddanému nebo majiteli mlýna zakázat pálení cihel, ať to doloží podle § 356 8 občanského zákoníku, že jsem z toho vyloučen. Úctyhodný úřad není v tomto případě oprávněn se ptát, zda mám právo, ale má zjistit, zda je stavba mé cihelny povolena z politického a policejního hlediska. Z toho vyplývá, že požadavek hospodářského úřadu je nesprávný a trestuhodný. Stejně svévolně požaduje ode mě důkaz vlastnictví lesa, odkud budu brát dřevo; je to moje věc....odkud to vezmu jinde, nebo zda budu používat dřevo nebo koks k pálení cihel, je moje starost. Zda nejvyšší rozhodnutí ze dne 10. ledna bude pro mě výhodné nebo nevýhodné, přenechám spravedlivému rozhodnutí vyššího místa...
...jsem vážně poškozen, a to z důvodu, že se údajně, jak je uvedeno v tomto rozhodnutí, vysoká autorita snaží omezit mé vlastnictví kusem pole, což je zcela nesprávné, protože úřední pozemky, jak je označeno na plánu, vůbec nepřiléhají k mým pozemkům a nakonec mi není dovoleno postavit plot zahrady v jeho starých hranicích. Nicméně, jak je vidět na plánu, to by bylo velmi neregulérní, a já se svým novým oplocením ustupuji částečně o značnou vzdálenost zpět, čímž se veřejný prostor výrazně zvětšuje...
...spoléhám se v této spravedlivé věci, která se týká všeobecného dobra, na rozhodnutí ctihodného krajského úřadu, který jistě nepovolí, aby kvůli soukromému zájmu autority bylo poddanému bráněno ve zlepšování jeho situace a tím pádem být užitečný mnoha dalším; proto podávám tu nejpoddanější prosbu. Ctihodný krajský úřad ať laskavě zruší rozhodnutí Lomnického úřadu pod písmeny A, B, C a D, jako rozhodnutí, která jsou v rozporu s všeobecným blahem, a povolí mi zachovat mou cihlovou pec postavenou již v roce 1813, stejně jako výstavbu patřičného oplocení mé zahrady. Jako dodatek k mé poddané poznámce, že vysoká autorita chce udržet monopol na výrobu cihel a sama využívá nejnezákonnější prostředky k jeho prosazení, přidávám ještě dokončení pod písmenem C a přílohu.
Lomnice, 12. září 1825.
Filip Borkovec
Filip Borkovec byl nebojácný muž a v korespondenci s úřady uvádí, že původní cihelna při mlýně byla zbudována již roku 1813 a byla celou dobu v provozu. Neváhá označit snahu lomnického úřadu omezit jeho výrobu cihel jako nekalé konkurenční praktiky, o kterých se dopodrobna rozepisuje:
Chvalitebný c.k. krajský úřade!
Jak velmi ještě v těchto osvícených časech a proti tak hlasitě mluvící vůli našeho nejmilostivějšího monarchy vrchnosti své poddané utiskují a takové svévolným omezováním v jejich pokroku brzdí, dokazuje následující skutečnost.
Já, v úplné poddanosti podepsaný, vlastním mlýn ve městě Lomnici spolu s několika pozemky; převzal jsem jej ve své nezletilosti v tom nejhorším stavu a s mnoha břemeny; avšak má činorodost a zřeknutí se veškerého životního pohodlí mi umožnily můj mlýn zcela nově a ohnivzdorně vystavět a uvést do takového stavu, abych své zemské knížecí a vrchnostenské povinnosti bez donucovacích prostředků byl schopen plnit. Na mém pozemku se nachází hlína vhodná k výrobě cihel, což mi dalo podnět ji co možná nejvíce využít; rozhodl jsem se tam zřídit cihelnu a vyrábět cihly, ať už k vlastní potřebě nebo k prodeji. Abych vyhověl zákonu, podal jsem s přiložením situačního a stavebního plánu dne 5. března t. r. žádost, zda je tato stavba cihelny z policejního hlediska přípustná. Tato komise se konala; avšak místo toho, aby se držela vlastní podstaty zákona – politických a policejních ohledů – a dala mi zprávu, zda je stavba mé cihelny v tomto ohledu přípustná, sáhla slavná hospodářská správa k vedlejším ohledům, které při posuzování tohoto předmětu vůbec nepřicházejí v úvahu; obdržel jsem na svou žádost zprávu lit et, v níž jsem poukázán k tomu, abych prokázal právo cihelnu stavět a cihly prodávat.... hospodářský úřad dovoluje příliš mnoho a že se odvažuje vystupovat v roli
zákonodárce. Jsem nesporným vlastníkem pozemku, na kterém chci stavět a z něhož chci vyrábět cihly. Jako vlastník mám podle § 353 a 354 občanského zákoníku právo se substancí a užitky mé vlastní věci libovolně nakládat a každého jiného z toho vyloučit. Toto právo mi dává zákon; pokud se slavný hospodářský úřad domnívá, že nejsem způsobilý k výkonu tohoto práva, ať už s ohledem na věc nebo na mou osobu, nebo jinými slovy, pokud se slavný hospodářský úřad domnívá, že poddanému nebo majiteli mlýna je zakázáno pálit cihly, ať to podle § 356 obč. zák. dokáže, že jsem z toho vyloučen. Slavný hospodářský úřad není v projednávaném případě ani v nejmenším oprávněn se ptát, zda mám právo, ale má zkoumat, zda je stavba mé cihelny z politického a policejního hlediska přípustná. Z toho vyplývá, že požadavek slavného hospodářského úřadu je příliš odvážný a nehodný úvahy.
Stejně svévolně ode mne požaduje průkaz o vlastních pastvinách, kde budu brát dřevo; to je moje vlastní věc; od vrchnosti ho brát nebudu, protože má nedostupnou cenu; odkud ho jinak vezmu nebo zda ke svému pálení cihel použiji dřevo nebo uhlí, to ať je moje starost.
Zda je nejvyšší rozhodnutí z 10. ledna 1795 pro mě výhodné, nebo nevýhodné, to chci s důvěrou přenechat spravedlivému rozhodnutí vysokého místa.
Za varování slavného hospodářského úřadu, abych se vyvaroval pokoutních písařů, jsem jistě patřičně vděčný, jen bych chtěl poddaně požádat, aby slavný hospodářský úřad ráčil nerozšiřovat pojem pokoutního písaře tak daleko; neboť podle správného náhledu nelze toho, kdo chce bez porušení zákona zlepšit svůj stav nebo se svou věcí nakládat jako vlastník, nazvat pokoutním písařem.
Troufám si dále dokázat, že slavný hospodářský úřad skrze D. svévolným odpíráním mé cihelny jedná proti všem trestním a politickým ohledům, neboť:
1. Na celém lomnickém panství kromě vrchnostenské nelze nalézt žádnou cihelnu, poddaný není schopen ve stavbě svých budov pokračovat s časem a činit je stále více ohnivzdornými, protože na celém panství neexistuje žádné pálení cihel kromě vrchnostenského, a v nich je tisíc cihel (chci to dokázat) o 8 až 10 zl. dražší než v Brně.
2. I kdyby vrchnostenská cihelna byla v plné činnosti, není při současném malém zvýšení staveb schopna uspokojit všechny potřeby, to dokazuji tím, že jsem byl v roce 1814 panem hospodářským inspektorem Christophem, který zrovna něco stavěl, mimořádně naléhavě žádán a prošen, abych mu ze své cihelny půjčil několik set zdících a střešních cihel, což jsem také udělal, a v důsledku toho by také žádný jiný soukromník nemohl po dobu let 1812 až včetně 1820 od vrchnosti cihly získat. Musím zároveň poznamenat, že tato cihelna stojí již od roku 1813, že to slavný hospodářský úřad musel dobře vědět, když jsem ji stavěl, když jsem já a slavný hospodářský úřad v ní pálené cihly používali, nyní ale mám ještě po plných 13 letech prokazovat právo cihly pálit...
V rozhodnutí B. se mi dokonce vytýká, že za výrobu cihel neplatím výdělkovou daň, proti tomu musím uctivě namítnout, že podle nejvyššího patentu o výdělkové dani z 31. prosince 1812, § 2 ad a, všichni, kteří se zabývají zemědělským průmyslem, pokud se týká výroby surovin a jejich prodeje, jsou od placení výdělkové daně osvobozeni; a i kdyby tato činnost podléhala placení výdělkové daně, nebyla by tato okolnost důvodem k odmítnutí povolení k provozu živnosti, ale podle § 19 výše citovaného nejvyššího patentu o výdělkové dani a podle vysokého guberniálního nařízení z 30. dubna 1819 by byla předmětem úředního jednání.
Ze všech v této záležitosti vydaných rozhodnutí vychází vůbec obava, že by vysoká lomnická vrchnost při existenci druhé cihelny musela ztratit monopol. Měla by však také zvážit okolnost, že by pro město Lomnici a pro všechny poddané panství bylo velkým dobrodiním, kdyby tam byly alespoň dvě cihelny...
Na závěr stížnosti Filip Borkovec dodává:
Jako dodatek ke své poddané poznámce, že vysoká vrchnost chce v produkci cihel udržet monopol a že sama sahá i k nejnezákonnějším prostředkům, aby to prosadila..
Lomnice, 12. září 1823.
Filip Borkowec
Dne 25. září 1823
Nakonec se dočkal požadované odpovědi.
Od císařsko-královského úřadu
Filipu Borkovcovi, mlynáři v Lomnici
Vzhledem k tomu, že podle intimátu Vysokého dvorského dekretu z 20. prosince 1794, který mu byl sdělen prostřednictvím intimátu Gubernia z 10. ledna 1795, číslo 250, má právo na svém vlastním pozemku pálit cihly a ty pak sám používat nebo prodávat, shledává se rozhodnutí hospodářského úřadu, kterým by mu toto právo bylo odebráno, jako neodůvodněné a má se mu povolit, aby na svém pozemku cihly vyráběl...
Při obhlídce mlýna jsem zjistil, že ještě stojí kamenná zeď lednice (protilehlou stěnu pak tvoří samotná budova mlýna), která byla společnou zdí cihelné pece a navazující hospodářské budovy. Pokoušel jsem se najít cihly z Borkovcovy produkce s nadějí, že budou nějak signovány, podobně jako jsou signovány cihly z panské cihelny, ale bohužel jsem nenašel žádnou. Některé použité cihly ve zdech mlýna jsou typicky „krpaté" po tvarování v dřevěných formách, jsou plné cicvárů, mnohé mají černé plochy od ožehnutí žárem, ale nedá se s jistou říct, že se jedná o Borkovcem vyrobené cihly.
Jiná je situace s identifikací cihel z panské cihelny. Dvojí provedení ligatur HL (Herrschaft Lomnitz) snad dokládá, že se cihelna po vyčerpání cihlářské hlíny přestěhovala na nové místo za Lomnici, blízko k odbočce do Brusné. Původní, jakoby ručně psaná písmena snad pochází ze starší cihelny u židovského hřbitova, novější pak z cihelny nové. V této lokalitě cihelna fungovala ještě po II. světové válce, což dokazují nálezy střešních tašek s vyraženým nápisem CIHELNA LOMNICE.
Při jedné z badatelských potulek po klášteře Porta coeli jsem nalezl fragment cihly, která měla zvláštní ligaturu z písmen AS. Nejprve jsem se domníval, že by mohlo jít o cihelnu cisterciaček se signaturou abatyše (A) Skřimské nebo Sázavské (S). Ale pak při hledání informací o panské cihelně v Lomnici mne napadlo, že by se také mohlo jednat o počáteční písmena – (Antonín) Amantus Serényi (1670 –1738). Lomnická cihelna mohla své cihly na opravu klášterní zdi (cihlu jsem našel u zdi u dnešního rybníka) cisterciačkám prodávat. Pak bychom mohli existenci panské cihelny v Lomnici posunout opravdu až ke konci 17. nebo počátku 18. století, což se shoduje i s příchodem Židů do Lomnice a založení hřbitova v části vytěženého hliniště cihelny.
