Pokračujeme ve čtení textů na náhrobcích rodiny Vittinghof.
Theresa Johana svobodná paní Zichy von Vasonykoe narozená 11.3.1858 zemřela 25.3.1859 (14 dní života)
Nechte maličkých přijít ke mně, neb jejich je království nebeské.
Jedná se dle data o vnučku, která se radovala z tohoto světa pouhých 14 dní. Citát z bible s tím koresponduje.
Svobodná paní Julia von Vittinghof zvaná Schell narozená 19 května 1823 zemřela 13/15.března 1828
Tedy pětiletá dívka.
Julius von Vittingen
Julius svobodný pán Wittinghof zvaný Schell narozen 26.června 1829 zemřel 26.června 1829. 
Ludovika hraběnka von Coudenhove narozena 29.srpna, zemřela 9. září 1855
Se svatými budeš svatou a s nevinnými nevinou.
PS, XVII . V. XXVI .
(Žalm XVII, 5 - Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.)
a Žalm XXVI, - 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.)
Francisca, svobodná paní von Vittinghof, zvaná Schell, narozena 21.10. 1820, zemřela 29.9.1821
Teď, když jsme přečetli z náhrobků všechna jména, pojďme si něco málo říct o šlechtickém rodu Vittinghofů.
Jméno Vittinghoff je v Evropě poměrně hojné. Kromě majitelů menších panství, umělců na první pohled zaujme profese voják. 
Jedním ze slavných vojáků - nositelů tohoto jména byl kupříkladu Heinrich von Vietinghoff.
Generálplukovník von Vietinghoff
Heinrich Gottfried Otto Richard von Vietinghoff (6. prosinec 1887, Mohuč - 23. únor 1952, Pfronten) byl německý generálplukovník (Generaloberst).
Za druhé světové války velel německé 10. armádě a později skupině armád C. Jeho 10. armáda tvořila hlavní německou sílu v Itálii a zúčastnila se prakticky všech důležitých operací od vylodění na jihu země, přes boje o Gustavovu linii a Monte Cassino až po kapitulaci německých sil ve Středomoří. Byl významenán Rytířským křížem s dubovými ratolestmi. (zdroj wikipedie)
Sluší se podotknout, že tento „slavný“ plukovník nebyl v přímém příbuzenském poměru s Friedrichem z Porta coeli.
Historie rodu Viettinghofů je právě o životech rytířů a vojáků, kteří vždy sloužili evropským panovníkům. Dnes se evropské rody Viettinghoffů dělí na dvě základní větve. Jedna je evropská, jejichž příslušníci sídlí dodnes v Německu, Rakousku a jiných zemích Evropy, a pak je to tzv. Severobaltská větev potomků Vittinghoff. Pokud se vám pobaltské republiky dodnes jeví spíše evropské, potažmo německé, tak teď už víte proč. Vittinghoffové jsou starý šlechtický rod pocházející z hradu Vittighoff z Essen- Rellinghausu v Německu. Dnes již hrad neexistuje. První jména odkazující na toto místo jsou Henricus de Vitinghoven, a Theodericus a Winimarus, jeho bratři, z roku 1230.
Vittinghofové - vojáci evropských králů
Během XIV. století se účastní některé rodiny původního kmene A christianizace Pobaltí, Livonie, kam se dostávají s řádem Německých rytířů. Dva členové rodu se dokonce stávají významnými zemskými pány Livonie. Je to Arnold Vitinghove († 11.červenec 1364 ) , který tento úřad zastával v létech 1360-1364. Dalším byl Conrad Vytinghove, v letech 1387-1393 komtur Řádu Německých rytířů v Ascheradu. V roce 1401 byl zemským mistrem v Livonii. Vedl boj proti proti Rusům. Jeho jméno se cituje hlavně v souvislosti s bitvou u Tannenbergu.
Tato bitva je zajímavá I tím. Že Byla to bitva mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou koalicí, výrazně podpořenou českým vojevůdcem Janem Sokolem z Lamberka a Janem Žižkou z Trocnova, který zde, podle některých historiků, mohl přijít o oko. Veliteli vítězné polsko-litevské koalice byli polský král Vladislav II. Jagellonský a litevský velkokníže Vytautas, zatímco řádové rytíře v bitvě vedl jejich velmistr, Ulrich von Jungingen. Jednalo se o rozhodující bitvu polsko-litevsko-teutonské války (1409–1411) a jednu z největších bitev v dějinách středověké Evropy.
Po porážce v této bitvě již nikdy Řád německých rytířů nezískal zpět svůj bývalý vliv. Vzhledem k tomu, že se vojsko řádu německých rytířů šikovalo u vesničky Grunwald, koaliční polsko-litevská vojska u Tannenbergu, používají se pro tuto bitvu v jednotlivých zemích různé názvy. V německé dějepravě se bitva později nazvala bitvou u Tannenbergu, Poláci a Češi o ní mluví jako o bitvě u Grunwaldu a Litevci jako o bitvě u Žalgirisu.(zdroj wikipedie)
Mužští příslušníci rodu tedy byli ve vojenských službách evropských panovníků, králů polských, švédských dokonce sloužili i ve službách ruského cara. V kapli uložení Vittinghofové pocházejí právě z kmenů Baltských. Jejich erb se liší od erbu kmene A.
Původ jména Vittinghof
Samotné jméno Vittinghoff, Vietinghoff (Fitinghoff) a Schell odvozují příslušníci rodu takto.
VIT – je spojováno se sv. Vítem, který byl patronem kláštera Corvey-Weser. Opatství mělo několik dvorců, všechny ležely na tzv. Hellweg (Svaté cestě), obchodní a vojenské cestě mezi Teutoburským lese a Rýnem v Duisburgu. Jednomu z těchto dvorů se říkalo Vit- Hof. Lidé zde sloužící měli na starosti správu dvorce a výběr daní.
ING = je údajně stará germánská přípona, znamenající něco jako "děti ...". V tomto případě se jednalo o potomky správců na opatství ve dvorci "Vít", ze která později vzniklo příjmení "Viting
HOF = je termín často používaný v pojmenování dvorce, dvoru, ze kterého se později vyvinulo dnes známé "Hoff".
SCHELL – genannt (zvaný, známý) Scheel/Schel, Henric von de Schele Vytinchove (jeho narození a úmrtí data nejsou k dispozici, žil mezi léty 1311 - 1370) On a jeho bratr Arnd I. jsou první, nesoucí přezdívku "Schele", což v překladu znamená šilhat, dívat se úkosem. (Za úvahu stojí i znak v erbu - poutnická mušle, atribut poutníka apoštola Jakuba většího, anglicky Shell, německy /Mu/schel)
SCHELLENBERG – stejnojmenný hrad dodnes stojí nedaleko původního hradu Vittinghoffů. Od roku 1452 byl v jejich vlastnictví. V té době se za jménem Vittingoff g. Schell začne objevovat von Schellenberg – ze Schellenbergu. Rodina tento hrad používala jako své sídlo až do 20. století.
|
Erb kmene A – původní |
Erb kmenů B,C,D – Pobaltí |
 |
 |
|
Liška na klobouku drží v mordě ulovený zlatý míč – minci, tato mince se opakuje I na šikmém černém pruhu dole |
Na šikmém černém pruhu jsou namísto zlatých mincí mušle, atribut apoštola Jakuba většího, dnes symbol poutníků |
(Pokračování příště)
