Hluboký zážitek u Hlubokých dvorů...
Někdy vás překvapí naprosto neočekávaná procházka po nedalekém okolí Tišnova. Jako mne v půli května 2015 u Hlubokých dvorů.
Stále platí zlaté pravidlo – pokud se vyhnete vychozeným cestám, můžete objevit krásu na malém kousku rodné hroudy. A to neplatí jen pro vlastivědnou vycházku, ale pro pojetí života jako jednoho velkého překvapení obecně.
Vypravili jsme se ve všední den asi 10 km od Tišnova. Jen tak se projít po lese. „Seběhnout“ po potůčku 
někam po proudu dolů a pak se po cestě v polích vrátit.
Nevede tu žádná značená turistická cesta, vlastně tu nevede vůbec žádná cesta.
Projdete se po krásné louce vysokou trávou, potůček se klikatí, musíte skákat neustále z jednoho břehu na druhý, ale naštěstí v tomto období sucha to není žádný problém. Za chvíli se dostanete do míst, které jsou jakoby vystřiženy ze starých pohádek a pravěkých bájí. Přes popadané tlející stromy se dostáváte k malým vodopádům, vše je malé, miniaturní jak z podivné země Lewise Carrolla, takhle nějak se musila cítit Alenka, když se propadla králičí dírou NĚKAM...
Do hlavní rokle se neustále zahryzávají boční, vodou vymleté hluboké boční strže, plné podivných dřevěných 
kostí a bizarních stromových mostů.
Hlavní „kaňon“ neustále hrozí zavalením od podivných skalních útvarů načervenalých slepenců, které jsou plné krásných valounů, jakoby omletých bájnou pravěkou řekou. Statisíce mrtvých dračích vajec, napadne vás... spí tu a čekají na probuzení ohněm princezny Daenerys Targaryen...
Najednou narazíte na další geologickou zvláštnost - nazelenalá rula se tu zvětráváním štípe na tenounké tašky, stvořené pro bizarní chaloupku lesní babizny. Na první pohled jsme mysleli, že tu někdo vyvezl ze střechy nepotřebný eternit... :) Mechem pokrytý starý hranečník s písmey CH ale přece jen odkazuje k jinému panství, než je tajemná Krkatá bába, sídlící nedaleko odtud.
Pro fotografy přírody je tu pravý ráj – a doslova na pětníku, bez absolvování velkých dálek. Mnou pořízené fotografie jsou dělané jen "z ruky", pro případné návštěvníky – fotografy – doporučuji stativ a dostatek času. A lepší světlo, dá-li pánbůh...
I když pomalé putování podél Bezejmenného potoka trvá jen něco přes hodinu, odnášíte si oči naplněné krásou.
Až vystoupáte z údolí nahoru do polí, odmění vás pohled do údolí boskovické brázdy a na krásný kostelík v nedalekém Újezdu u Černé hory.
Po návratu zpět do Hlubokých dvorů nezbývá než navštívit farmu pan Korenka a odnést si domů pravý ovčí sýr, nebo brynzu nepančovanou kravským mlékem.
Malý zázrak za humny na pozdní odpoledne. 
