POMNIKI DAWNEGO PRAWA KARNEGO NA POGRANIZCU POLSKO–CZESKIM...
Spoluatorem knihy je Dr. Daniel Wojtucki, historik z university ve Wroclavi, který se věnuje problematice hrdelního práva už dvacet let. Docentem se stal prací „Kriminalita doby Habsburků ve Slezsku”.
Jak už jsem uvedl v dřívějších článcích o tišnovské šibenici, Dr. Daniel Wojtucki projevil velký zájem také o šibenici v našem městě a osobně místo „Na spravedlnosti“ (Klucanina nad bývalou Brabcovou pilou) se svými přáteli cestou do Rakouska navštívil.
Dík jeho velké ochotě a vstřícnosti jsem obdržel spoustu materiálů o středověkém právu a šibenicích obzvlášť.
Radim Tichý se v posledním deseminutovém filmu o tišnovské šibenici (2.díl –pokračování) věnuje i samotné konstrukci – stavbě naší šibenice. Protože díky velké laskavosti Dr. Wojtuckého jsem dostal darem knihu PAMÁTKY HRDELNÍHO SOUDNICTVÍ NA POLSKO–
ČESKÉM POMEZÍ, dovolím si z ní uvést část, která popisuje, jak se taková zděná šibenice, stejná, jako byla v Tišnově, opravuje.
Text popisuje opravu jelenohorské šibenice v Polsku, jak byla krátce zachycena jedním městským kronikářem:
„ ... dne 16. října 1737 měla být opravována zdejší šibenice. Všechno již bylo připraveno a byl dán signál k odchodu, avšak začalo pršet, což přinutilo shromážděné, aby se vrátili domů. Nebyly zahájeny žádné práce až do 21. října, kdy byli všichni svoláni pomocí bubnů. Většina lidí se dostavila na náměstí před Blutrichtera v ustáleném pořadí.* Nejprve dorazili na náměstí truhláři a kováři, truhláři chtěli pochodovat před kováři a proto tento fakt oznámili soudci. Blutrichter jednak prohlásil, že mají postupovat v tom samém pořadí, v jakém šli na zasedání svolané před radnicí. Když se truhláři a zedníci dověděli, že mají pochodovat na konci, propukla ještě větší hádka. Proto se stejně jako v předchozím případě obrátili truhláři i zedníci na soudce, který jim však opět doporučil, aby šli na konci. Vydali se proto za purkmistrem, o všem ho informovali a řekli, že se nehnou z místa, jestliže nepůjdou jako první. Purkmistr poslal sluhu za městskými radními a nařídil mu, aby jim to oznámil. Poté přišla zpráva, v jakém pořadí mají pochodovat, což bylo splněno:
Jako první měla jít městská stráž se standartou; lidé z předměstí měli tehdy standarty, lidé z města je nevlastnili.
Jako druzí následovali zedníci, mistři v čele nesli nějaké nářadí, za nimi šli čeledíni, všichni se zbraněmi u boku, čeledíni měli zednické lžíce, kladiva a měřidla a bílé stuhy na kloboucích a kladivech. Každý měl zástěru z kůže. Učedníci šli za nimi a nesli krumpáče a vrstevnice.
Jako další pochodovali truhláři, vpředu mistři s kordy, měli oblečené zástěry, každý nesl měřidlo dlouhé 3 lokty a sekeru. Za nimi následovali čeledíni, vždy v řadách, rovněž se zbraní a oblečeni do zástěr. Na kloboucích měli zelenou stuhu. Za nimi pokračovali učedníci, kteří nesli pily, hoblíky, vrtáky a skoby.
Dále kráčeli kováři se zbraní u boku, rovněž oblečení do zástěr, každý měl kladivo. Následovali čeledíni a učedníci.
Za nimi postupovali truhláři, vpředu mistři, později čeledíni, všichni měli u boku zbraň. Rovněž oni nesli svá nářadí, na kloboucích měli červenobílou stuhu. Za nimi šli učedníci s dalším nářadím.
Podobně vypadala i další skupina řemeslníků - zámečníci, rovněž se zbraní u boku, čeledíni a učedníci, jeden za druhým.
Opět následovala městská stráž.
Za nimi jel sedlák, který musel dovézt dřevo na tři trámy a materiál, potřebný pro vyrobení žebříků. Po každé straně vozu šli čtyři tesařští čeledíni a jeden mistr. Vápno a lešení byly odvezeny již o několik dní dříve.
Když se všichni dostavili na prostranství, kde byli popravováni ubozí hříšníci, byla tam již jedna standarta, držená podporučíkem 
Johannem Klippelnem, zlatníkem a Tobiasem Obermannem, místním koželuhem. Tehdy museli všichni mistři, čeledínové a učedníci projít kolem šibenice, soudce kráčel vpředu. Když všichni shromáždění došli až ke dveřím, Blutrichter vzal krumpáč a třikrát jím udeřil o šibeniční zeď vedle vchodu. Následně učinili všichni čeledíni to samé, každý svým nářadím. Potom soudce vložil klíč do zámku a otevřel dveře. Každý se pak pustil do své práce. Blutrichter nahodil první tři zednické lžíce s vápnem, potom tesaři vzali malé kůly a šňůru a ohradili místo kolem šibenice. U dveří stáli tři strážníci, kteří hlídali, aby dovnitř nevešel nikdo, kdo tam neměl co dělat. Tesaři a zedníci měli pokladničku, do níž bylo darováno 5 talárů, 4 groše a 7 haléřů, které si řemeslníci rozdělili mezi sebe. Truhláři měli rovněž svou pokladničku. Zedníci byli svoláváni k práci a z ní propouštěni bubnováním na bubny. Takovým způsobem se střídali při práci. Tesaři byli rovněž přivoláni pomocí bubnu, aby opřeli nový žebřík o trám šibenice. Rovněž truhláři, když měli hotové dveře, vnesli je za zvuku bubnů. Mezi kováři a zámečníky došlo opět ke konfliktu kvůli přibíjení pantů a klínů na dveře. Kováři vytloukli klíny zámečníků a vbili nové. Nato byly vyhozeny staré panty kovářů a 
místo nich vloženy nové panty zámečníků a vše tak bylo opět v pořádku. Když bylo téhož dne večer vše hotovo, v šest hodin po západu slunce dorazil kat (byl jím tehdy Hans Heinrich Kuhn), Blutrichter mu předal šibenici. Zeptal se ho třikrát: „ co chceš?" a poté padla odpověď, kterou kat vždy vyslovoval v takových situacích. Nato kat opět převzal klíče od šibenice a vstoupil na žebřík, zatloukl hák do jednoho z trámů, následně vzal meč a řekl: „ tímto přijímám tuto šibenici na rozkaz císařského města Jelení Hora, ve jménu Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, Amen." Všichni shromáždění odpochodovali zpátky do města ve stejném pořadí, v jakém přišli. Dva vybraní muži opět drželi standardu tak, aby pod ní museli řemeslníci znovu projít a dojít na náměstí před Blutrichtera, což bylo doprovázeno bubnováním a hudbou. Nakonec se všichni rozešli domů ... "
(*Blutrichter byl jistě soudcem, jehož úkolem bylo vynášet rozsudek nejvyššího trestu)
(Daniel WOJTUCKI, Stanislav ZOBNIÓW –
PAMÁTKY HRDELNÍHO SOUDNICTVÍ NA POLSKO–ČESKÉM POMEZÍ)
A co se nového chystá s tišnovskou šibenicí?
V příštím roce bychom chtěli vybudovat „Stezku hrdelního práva města Tišnova“, která by začínala u kaple sv. Anny. Takové kapli, jak nás informoval Dr. Wojtucki, se německy říkávalo Armesuenderkapelle nebo Armesuenderkreuz, polsky Kaplica biednego grzesznika. Česky asi „kaple bídného hříšníka.“
Pokud bude dostatek dobré vůle a podaří se najít nějaké peníze, bylo by možné georadarem prozkoumat přibližně místo, kde kaple stávala, a pokud by se podařilo najít základy, jejich obrys na povrchu znázornit.
Na podzim by měl začít výzkum vedený doc. Kirchnerem a dalšími odborníky z Geoniky Akademie věd z Brna, který by se měl pokusit najít původní cestu, kterou byli odsouzenci od kaple sv. Anny vedeni na poslední cestu k šibenici.
Na ní by se pak vybudovala naučná stezka s jednotlivými zastaveními, kde by se návštěvníci dozvěděli něco obecného o hrdelním právu v českých zemích a dočetli by se i o některých rozsudcích nad zločinci na Tišnovsku.
Samotné základy šibenice by se názorně rekonstruovaly z původního drásovského pískovce. Pro tento úkol se, jak doufáme, najde dostatek dobrovolníků.
V oblasti úvah zůstává pak pietní řešení samotného místa.
Tišnov by tak byl obohacen o unikátní historickou památku, která by, pokud se podaří vše dotáhnout do konce, neměla na Moravě obdoby.
Pokud se budování této stezky a rekonstrukce šibenice chcete účastnit, napište nám. Uvítáme každou pomocnou ruku.
Na závěr si musím bohužel trochu postesknout.
Přes všeobecnou podporu a zájem ze stran veřejnosti i města se bohužel objevila ubohá snaha bývalého radního z Trnce, který se legalitu celého antropologického výzkumu tišnovské šibenice snaží zpochybnit. Podle hesla když už nevládnu, budu alespoň škodit.
