Co skrývaly hrobky v Předklášteří - IV.

Ludwiga von VITTINGHOF  g.  SCHELL  von Loe zu Wissen

Řád svatého Vladimíra nebo celým jménem Imperátorský řád svatého, apoštolům rovného knížete Vladimíra (rusky: Императорский орден Святого Равноапостольного князя Владимира) byl ruský řád udělovaný za obecné zásluhy o stát. Byl založen carevnou Kateřinou II. Velikou v roce 1782. Řád odkazoval na kyjevské tradice ruského státu a nesl jméno kyjevského knížete Vladimíra, v době jehož vlády byla christianizována Kyjevská Rus.^[1]

Takzvaný dělový kříž (něm. Kanonenkreuz, oficiálně Armeekreuz 1813/14) bylo rakouské vyznamenání udělované císařem Františkem I. vojákům za účast v bojích proti Napoleonovi v letech 1813–1814. Původně se mělo jednat o vyznamenání za účast v bitvě u Lipska (proto někdy bývá nazýván Lipský kříž), později však byl význam rozšířen na celé tažení.

Název je odvozen od toho, že materiál na vyznamenání pocházel z roztavených francouzských děl. Dělový kříž byl udělován od roku 1815, a to všem účastníkům tažení nezávisle na hodnosti. Dekorováno jím bylo asi 200 000 vojáků.

Výraz „dělový kříž“ se později v němčině částečně vžil pro označení tlapatého kříže.

Řád Pour le Mérite (francouzsky Za zásluhy), neformálně zvaný též Modrý Max, bylo nejvyšší pruské a německé vojenské vyznamenání udělované do konce první světové války v roce 1918.

Bylo uděleno 5430 osobám. Nejznámějšími držiteli byli například Paul von Hindenburg, Ernst Jünger či Erwin Rommel, mezi piloty Max Immelmann (díky kterému řád získal svoji přezdívku), Manfred von Richthofen, Ernst Udet, Hermann Göring, Fritz Rumey, Franz Büchner a dalších 130 stíhacích pilotů.

Zavedeno bylo za vlády Fridricha II. v roce 1740 během války s Rakouskem (francouzština byla v té době jazykem užívaným na královském dvoře). Do roku 1810 bylo vyznamenání udělováno i civilním osobám – obdržel ho například i Voltaire). Do současnosti existuje polooficiální Orden Pour le Mérite für Wissenschaft und Künste.

Poslední je Dekorace švábského rytířstva. Její fotokopii se mi bohužel nepodařilo sehnat.

Stopy po majitelích Porta Coeli v letech v létech 1821 – 1864, rodiny Vittinghofů, jsou velmi skrovné. Jednou z nich je postavená a jménem svatého Bedřicha (Bedřich = Friedrich) vysvěcená kaplička v obci Lomnička v roce v roce 1852, na místě pozdně barokní kaple z roku 1752. Do této kaple Friedrich v.V věnoval i obraz sv. Bedřicha.