KDYŽ SE TIŠNOV DOTÝKAL VELKÉHO FOTBALU
Když se řekne FOTBAL, nikdo ještě vlastně neví, o čem je přesně řeč. FOTBAL, to může být stotisícový kotel barcelonského Nou Camp, vladaři a celebrity v čestných lóžích, filigránsky sestřižený zelený pažit, úporný boj o pohár vítěze Ligy mistrů a nevyzpytatelné kličky božského Messiho. Jenže FOTBAL je taky hrbaté vesnické hřiště, donedávna většinou jen se škvárovým povrchem, zmatené poletování míče mezi – slovy jistého Hnátka z Houslic – 22 dřeváky z naší a sousední obce, v poločasové přestávce pak zvětralé pivo z kelímku a krásně nezdravý připálený klobás na papírovém tácku. Mohou se vůbec tyto dva tolik odlišné světy, jimž se oběma říká FOTBAL, někdy navzájem protnout? Nebo se alespoň jeden druhého dotknout?
Tišnov sice není vesnice, ale pokud jde o fotbal, má určitě blíž spíše k těm dřevákům než k Messimu. A přece byly v minulosti okamžiky, kdy se naše město různými způsoby doslova dotýkalo velkého fotbalu, byť to v některých případech vyšlo najevo vlastně až ex post. Pojďme si tyto chvíle společně projít...
DOTEK ČTVRTÝ – JUDr. MIROSLAV STEINHAUSER
( 2. část )
( 1. část vyprávění naleznete na adrese: http://www.tisnoviny.cz/obsah/kdyz-se-tisnov-dotykal-velkeho-fotbalu-41 )
ZE ZNOJMA DO ZNOJMA
Znojmo poprvé a podruhé
1. července 1987 oblékl Miroslav Steinhauser vojenský stejnokroj a jak to v té době bylo obvyklé, logicky na sebe musel navlékat i jiný fotbalový dres, konkrétně tedy barvy některého z existujících vojenských celků. Mimo jiné jej tehdy chtěla i prvoligová Rudá hvězda Cheb, za kterou hrál nejen bývalý brněnský spoluhráč Róbert Kafka, ale třeba i mladičký Pavel Kuka; byla také šance narukovat do Tábora, který hrál první národní ligu. Mnohem intenzivnější zájem ovšem projevovala RH Znojmo-Práče, čerstvý vítěz jihomoravského krajského přeboru a účastník divizní skupiny D. Znojemští se 
takticky domluvili s pražskou Duklou, která měla ve věci výběru čerstvých vojáků-fotbalistů vždy právo přednostní volby, takže Mirek byl sice „draftován“ (abychom použili dnes populární termín, jakkoliv ve vojenském prostředí zní toto slovo trochu podivně) na Julisku, ale ihned přešel zpět na jižní Moravu. Znojmo sice hrálo podstatně nižší soutěž než Cheb, ale bylo odtud také výrazně blíže domů než ze západního cípu republiky.
Ve Znojmě se před sezónou 1987/88 sešlo velmi dobré družstvo, mezi spoluhráči bylo i několik takových, jejichž jména známe z „velkého“ fotbalu. Brankář Pavol Švantner chytal později v několika prvoligových klubech u nás i na Slovensku (Vítkovice, Dukla, Budějovice, Košice), záložník Josef Mucha byl dlouholetou oporou Sigmy Olomouc a ligu hrál i ve Zlíně, útočník Marek Trval, dlouhán 
kollerovského typu, se kromě mateřských Vítkovic objevil i v pražské Spartě a jednoroční prvoligovou epizodu absolvoval také v dresu Atlantiku Lázní Bohdaneč. Z „druhého břehu“ jmenujme Jiřího Hajského, fotbalistu o 10 až 15 let staršího než byli jeho čerstvě narukovaní spoluhráči, mistra republiky z roku 1978 se Zbrojovkou Brno, který hrál nejvyšší soutěž i za Hradec Králové či Olomouc a pro nás je aktuálně zajímavý tím, že je od léta letošního roku trenérem zdejšího AFK Tišnov. Znojemští se 
stali od prvního kola štikou divizní soutěže a nenechali nikoho na pochybách o tom, že touto soutěží pouze „proletí“ do II. národní fotbalové ligy. Rudá hvězda se opravdu stala jasným vítězem skupiny, a to hned s devítibodovým náskokem na druhou Jiskru Kyjov.
30. června 1988 skončila Miroslavu Steinhauserovi základní vojenská služba a vrátil se do Zbrojovky, která stála na prahu dalšího pokusu o návrat do 1. ligy (prozraďme už nyní, že tentokrát se jí konečně vydařil). Hned na začátku sezóny se ale Mirek zranil, po rekonvalescenci hrál velmi málo a této skutečnosti se chopili Znojemští, kteří na hráče i na brněnský 
klub zatlačili, aby se Mirek vrátil do Znojma, kde pro něj byl připraven i zajištěný byt. S přestupem v říjnovém termínu 1988 ještě Zbrojovka vyslovila nesouhlas, ale na jaře už došlo k dohodě a v závěru března 1989 se – tentokrát už jako civil – Mirek znovu objevil mezi starými známými, ovšem o jednu sportovní třídu výše. Na konci soutěže zaujímala RH Znojmo v tabulce své skupiny „třetí ligy“ sedmou příčku, o rok později ligu ukončila už na třetím místě, pouhých pět bodů za postupujícími Drnovicemi. To už se klub po nedávné změně režimu jmenoval SKP (Sportovní klub policie) a v sezóně 1990/91 urputně zápolil s Třincem o postup do 2. ligy. Ze stříbrné pozice mu tentokrát k postupu chyběly pouhé dva body. Vše se podařilo v ročníku 1991/92, kdy Znojmo vyhrálo tzv. Moravskoslezskou fotbalovou ligu a postoupilo konečně až do druhé nejvyšší soutěže v ještě společném českoslove
nském státě. Jasné prvenství bylo korunováno v posledním kole drtivým vítězstvím nad Baníkem Karviná poměrem 9:1. Z někdejšího vojenského nováčka se Miroslav Steinhauser stal po pěti letech nejstarším a nejzkušenějším hráčem týmu.
Do názvu klubu přibylo další „P“ (SKPP – Sportovní klub pohraniční policie), do fotbalových análů historicky první účast Znojma ve druhé lize. Sezóna 1992/93 byla ovšem přelomová i z toho důvodu, že po rozdělení republiky muselo dojít k reorganizaci soutěží, takže hned šest nejlepších týmů konečné tabulky mělo zajištěn postup do nové, už ryze české prvoligové soutěže (a ještě sedmý mohl o postup bojovat v baráži). Znojemští nakonec obsadili 11. příčku, ale při závěrečném účtování už Mirek Steinhauser v mužstvu nebyl.
Hodonín a Prušánky
Před začátkem jarní části sezóny došlo k události, která ve fotbalových kruzích jižní Moravy zvedla hladinu adrenalinu mnoha příznivců i funkcionářů. Jak to tehdy v rodícím se divokém kapitalismu bylo u nás běžné, začali se do fotbalu tlačit zbohatlíci všeho druhu a jeden z nich, jmenoval se Jiří Paška, se rozhodl vybudovat velkoklub ve vesnických 
Prušánkách nedaleko Hodonína. Z druholigového Znojma okamžitě přetáhl čtyři hráče, kromě Miroslava Steinhausera to byli Strya, Fiala a Jakub, a to nejprve do divizní VTJ Sigma Hodonín, z níž se ovšem brzy stal Pares Prušánky. (Při krátkém angažmá v Hodoníně byl Mirkovým spoluhráčem mimo jiné také tehdy teprve začínající 19-letý Rudolf Otepka.) Megalomanské plány pana Pašky ale vzaly poměrně brzy za své – pomocí peněz sice nejprve vytáhl své družstvo až do třetí ligy, nakoupil i hvězdy typu Ivo Knoflíčka (ten zřejmě v roce 1996 přišel o titul se Slavií jen proto, že se nechal zlákat právě do Prušánek), ale brzy zdánlivě bezedné zdroje vyschly a majitel se postupně stal mnohanásobným dlužníkem. Když právě ve zmiňovaném roce 1996 potrestal řídící orgán 
prušánecký klub za finanční potíže odečtem devíti bodů s tím, že až do vyrovnání dluhu nemůže družstvo v soutěži získat žádný bod, byl klub definitivně pohřben. To už byl ovšem Mirek Steinhauser na další fotbalové štaci. Mimochodem: Fotbal v Prušánkách ožil znovu až v roce 2000, kdy se nový klub pod názvem Podlužan přihlásil do nejnižší IV. třídy okresu Hodonín...
V Mirkově archivu leží z tohoto období mezi dalšími dokumenty také program na utkání župního přeboru Prušánky-Hulín ze dne 14. srpna 1993. Dnes s odstupem více než dvaceti let působí tenhle materiál vysloveně úsměvně – člověk, slibující výstavbu areálu pro 25 000 diváků za dvě miliardy korun a tenisový stadión, který zastíní pražskou Štvanici, se zde při fotbalovém utkání prezentuje tiskovinou, jejíž titulní stránka je psána ručně fixem a chudičkých 6 dvojlistů je rozmnoženo klasickým xeroxem.
Ratíškovice
Hráče, kteří nedostávali výplaty, zachránil už na jaře 1994, tedy dávno před krachem prušáneckého klubu, vyplacením ze smlouvy SK Kontakt Moravia Ratíškovice, později přejmenovaný na Baník. V tomto klubu strávil Mirek Steinhauser 
celkem tři roky. Družstvo vedené slovenským trenérem Fridrichem Huttou bylo stabilním účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy, tedy třetí nejvyšší soutěže v republice, v níž se utkávalo i se Znojmem, takže Mirek se opakovaně dočkal i vypjatých duelů proti svému dřívějším klubu. A když se vrátil do Znojma, absolvoval pak jako hrající asistent trenéra Fryše v téže soutěži utkání Znojmo-Ratíškovice pro změnu na druhé straně „barikády“. Ratíškovice jsou dnes rovněž ve fotbale zapadlým pojmem, i když neskončily tak drasticky jako Prušánky. Klub měl ještě obrovské vzepětí na přelomu tisíciletí – dostal se až do 2. ligy, kde skončil dvakrát třetí a v roce 2000 se dokonce probojoval až do finále Poháru ČMFS, v němž podlehl v Praze Liberci těsně 1:2. Nechybělo mnoho a Ratíškovice se mohly objevit i v Poháru UEFA a přivítat na svém hřišti třeba Liverpool, podobně jako se dodnes chlubí Drnovice, že u nich v téže soutěži hrál tým Mnichov 1860. Dnes se v Ratíškovicích hraje pouze I.A třída.
Znojmo už navždy (ale s výlety do okolí)
Již v minulém odstavci jsme prozradili, že Mirek se nakonec do Znojma vrátil – bohužel to ale bylo v době, kdy tamní fotbal neprožíval nejlepší chvíle. Většina kádru byla tvořena příslušníky útvaru pohraniční stráže, které zaměstnávalo Ministerstvo vnitra ČR, ovšem se změnou poměrů na evropských hranicích byl celý úsek zrušen a dobří fotbalisté se z města postupně vytráceli. Ze Sportovního klubu pohraniční policie se nakrátko stala VTJ Znojmo-Rapotice, pak od roku 1995 pouze VTJ Znojmo, po zrušení povinné vojenské služby již civilní Fotbal Znojmo a v roce 2000 po sloučení s dalším místním klubem FK Znojmo přijal klub dnešní název 1. SC Znojmo FK.
V neutěšené situaci konce minulého století chtěl klub angažovat hrajícího trenéra a to byla přesně ta pozice, která Mirku Steinhauserovi vyhovovala. Byl již vlastníkem trenérské licence C, 
později absolvoval vyšší „béčko“ a dva roky na to se stal držitelem kvalifikace nejvyšší – od roku 2000 vlastní profilicenci trenéra Evropské fotbalové federace UEFA. Zpočátku vedle trenérských povinností nastupoval za znojemský tým i na hřišti, později pak jako hráč dost dlouhou dobu ještě „kočoval“ po družstvech v blízkém i vzdálenějším okolí, přestože po profesní stránce jako trenér a funkcionář už zůstával věrný jen Znojmu. Fotbalově „dohrával“ v Miroslavi, Mikulově, rakouském Litschau, Horních Kounicích, Hatích, Pavlicích a s aktivním fotbalem skončil teprve na prahu životní padesátky v roce 2012 ve Chvalovicích, s nimiž postoupil jako hrající trenér do I.B třídy.
Co psal dobový tisk (2)
... Steinhauser i Hajský potvrdili, že jsou zkušenými univerzální hráči. Oba hráli minimálně na dvou postech podle koncepce, kterou jsem v zápasech stanovil ... (Trenér Znojma MUDr. Ivan Dojčár v rozhovoru pro list „Znojemsko“, 2. prosince 1987)
... děkuji našim divákům a příznivcům za to, že nás svými hlasivkami a povzbuzováním vyburcovali k vítězným zápasům a přispěli k nádherné atmosféře na našem stadiónu ... ... věříme, že nás v boji o první příčku opět podpoříte v těžkých jarních utkáních doma i venku. Nepromarněme jedinečnou šanci a pokusme se všichni pro naše město Znojmo vybojovat postup do I. národní ligy ... (Miroslav Steinhauser v regionálním tisku, prosinec 1989)
... nejstarší muž v ligové sestavě SKPP Znojmo Miroslav Steinhauser v sobotu ve Zlíně střelecky zářil. Dal 2 branky, k další střelbě se už nedostal ... ... asi pozlobil nejen domácí hráče, ale i sudího Svatonského z Ostravy, ten jej za přísně posouzený faul poslal předčasně pod sprchu ... (tisk o Mirkově prvním vylouče
ní v životě, podzim 1992)
... nejlépe zahrál Steinhauser, který si udržuje formu celý podzim ... (trenér Znojma Jiří Fryš v deníku Svobodné slovo, listopad 1992)
... hráči dostanou vyšší platy, mají nabídnuty i byty, čímž si někteří vyřeší složitou situaci. Nedivím se starším hráčům, přemýšlejícím spíše ekonomicky ... (trenér Znojma Josef Čech o odchodu čtyř hráčů do Hodonína, Československý sport, začátek jara 1993)
... Mirek je přemýšlivý mladý muž a sportovec, uvažuje, že po skončení své fotbalové kariéry se bude věnovat profesi právníka ... ... volné chvíle tráví nejraději s rodinou, jeho velkým koníčkem je hudba všech žánrů od Phila Collinse přes dechovku a rád si poslechne i Luciana Pavarottiho ... (Hodonínský zpravodaj, jaro 1993)
TRENÉREM NA STO PROCENT
S plánovanou právnickou dráhou to ovšem nakonec nějak nedopadlo... Po získání vysokoškolského titulu sice Mirek působil jeden rok jako koncipient v advokátní kanceláři, ale pokud měl později vedle fotbalu ještě další civilní profesi, už se od „právničiny“ více či méně vzdalovala. Ve firmě DAPO Znojmo byl asi pět let zaměstnán jako referent zlepšovacích návrhů, což byl zřejmě post vytvořený speciálně pro výkonné sportovce – obvykle totiž těch zlepšováků bylo podáno za rok asi tak sedm, takže času na fotbal bylo při práci víc než dost. Po návratu z Ratíškovic se stal při fotbale i administrativním zaměstnancem 
znojemské věznice, kde vydržel až do roku 2005. Současně měl ale různé funkce i v klubu, včetně postu sekretáře nebo trenéra různých družstev.
V té době splnil znojemský klub kritéria fotbalového svazu pro zřízení Sportovního centra mládeže, kterých je po republice celkem 44 a která jsou prostřednictvím dnešní FAČR (Fotbalová asociace České republiky) financována penězi z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Hned při ustavení centra dostal Miroslav Steinhauser nabídku stát se jeho šéftrenérem, což se nedalo odmítnout. Smlouva je sice vždy pouze na jeden rok a musí se pravidelně obnovovat, nicméně Mirek se na svěřeném postu drží už devět let a rád by u 
toho setrval i do budoucna. Má pod sebou dorosty věkových kategorií 16, 17 a 19 let, sám při tom trénuje družstvo sedmnáctiletých.
Kromě práce v klubu je Mirek Steinhauser také členem komise mládeže FAČR, kterou vede olomoucký Zdeněk Psotka. Komise pořádá různé mládežnické turnaje, její členové cestují na odborné zahraniční stáže, kde si vyměňují aktuální zkušenosti. Přestože sportovní veřejnost vnímá fotbalový svaz spíš negativně a pro jeho představitele typu Pelty či Berbra obvykle nemá příliš lichotivých slov, odborné orgány podle Mirka pracují ve velmi dobré atmosféře. Momentálně je u nás za velký vzor považována Belgie, kde je fotbal na obrovském vzestupu a podle tamního příkladu se i zde předpokládá změna věkové hranice nejstarší dorostenecké kategorie z devatenácti na osmnáct let. Mirek sám se 
naposled zúčastnil například pobytu v rakouském Rapidu Vídeň, kde studoval mimo jiné formu napojení fotbalové přípravy mládeže na tamější školy.
Fotbaloví trenéři sice nemají svoji profesní komoru jako například lékaři či advokáti, ale existuje tu už od roku 1994 Unie českých fotbalových trenérů, kterou vede ostravský Verner Lička a jedním z viceprezidentů je i Jaroslav Hřebík. Mezi členy Unie najdeme i jméno Mirka Steinhausera, stejně tak figuruje i v řadách trenérsko-metodické komise fotbalového ústředí pro Moravu v Olomouci.
Rodinný život se sice Mirkovi zhruba před 15 lety poněkud změnil, v roce 2000 se totiž rozvedl, ale především se svou dcerou Petrou, která v závěru listopadu oslaví 27. narozeniny, udržuje bezvadný vztah. Stejně tak je podle jeho vlastních slov absolutně v „pohodě “ i současné soužití s novou partnerkou, které trvá už více než osm let. A pokud se zeptáte na koníčky, dozvíte se toto: „fotbal, fotbal, rodina, kolo, cestování, sauna a zase fotbal...!!!!“
Znojemský fotbal se po Mirkově definitivním návratu ještě chvíli neubránil poklesu – tím nejhorším umístěním byla 14. příčka v divizi v roce 2000, ale pak už to šlo nezadržitelně nahoru až po historický postup do Gambrinus ligy 2013/14. 
V roce 2002 vyhrálo Znojmo divizi, v roce 2010 MSFL (třetí liga) a o tři roky později i FNL (druhá liga). Při „spanilé“ cestě na výsluní působil Miroslav Steinhauser krátce i jako trenér A-družstva (a dočkal se v této funkci i nepopulárního vyhazovu, což asi během kariéry potká minimálně jednou každého trenéra). Celý ročník vysněné elitní soutěže ale musel znojemský klub absolvovat mimo svoje město, neboť tamní stadión nevyhovoval přísným regulím svazu pro 1. ligu. Domovskou scénou se pro Znojemské stal brněnský areál na Srbské, ovšem v těžkých podmínkách klub ligu neudržel a dnes je opět ve druhé lize.
Statečně si vede i „Mirkova“ mládež. V soutěžích je hned čtrnáct mládežnických týmů (tzv. U19, 17, 16, 15, 14, 13, 12, mladší žáci, přípravky A až D a ještě dvě krajské přípravky starších a mladších žáků) a pro všechny jejich členy může být hnacím motorem dlouhodobý trend, který ve znojemském klubu dodnes prosazují: 
„U nás je důležité, že vedení oddílu chce hrát především s vlastními odchovanci a vše směřuje touto cestou. Naši svěřenci vidí, že chlapci, kteří s nimi kopali, třeba už hrají za muže a že i oni, pokud se budou snažit, mohou do mužstva dospělých naskočit. Kdo to má v hlavě srovnané, má velkou šanci a to je pro mladé hráče obrovská motivace.“
V průběhu letošního podzimu oslovili Mirka navíc ještě funkcionáři nedalekých Tasovic, zda by ve složité situaci nepřevzal jako trenér kromě povinností ve Znojmě také jejich družstvo ve skupině D moravskoslezské divize. Zaměstnavatel s tímto dalším úvazkem souhlasil a úspěchy se brzy dostavily i zde. Po 6. kole přebíral trenér Steinhauser Sokol Tasovice na poslední příčce s pouhými dvěma body a na konci podzimu tým figuruje na 11. místě a bodů má osmnáct...
Malý dovětek na závěr
Fotbalová asociace České republiky vyhlašuje každoročně nejen nejlepšího fotbalistu a trenéra roku v letité populární anketě, ale na speciálním slavnostním večeru odměňuje také ty nejúspěšnější ve futsale a v ženském či mládežnickém fotbale. Mezi laureáty za rok 2014 je v kategorii dorosteneckých trenérů fotbalové mládeže také znojemský Miroslav Steinhauser. Dekorování proběhne začátkem ledna 2015 tradičně na pražském Žofíně a budou u toho i kamery České televize...
Konec
Páté pokračování „Doteků“ bude věnováno Karlu Pohankovi, který se v dorosteneckém věku stal se Zbrojovkou Brno mistrem republiky.
Václav Seyfert st.
