"A byli jsme v hajzlíku, s odpuštěním..."
Touto větou končil první díl Ztracených sousedů, kdy tišnovský rodák Charlie Ponížil líčil svoje putování po německých lágrech a při jednom z mnoha přesunů projeli vstupní branou koncentračního tábora Sachsenhausen v Oranienburgu nedaleko Berlína. Jeho vyprávění, které je nosnou kostrou obou dvou dílů Tišnovské desítky, bylo natočeno v Praze v roce 1996 nadací USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education a trvá přes tři hodiny. Vybrat z něj jen pár střípků byl nadlidský úkol. Prakticky každá část z jeho vyprávění je zajímavá. Jak stal pucflekem v Lípě, jak si tam našel platonickou lásku, jak dokázali přežít v Terezíně se svým nejlepším kamarádem, kterého vzápětí ztratil, jak narazil na sadistické dozorce, jak přežíval v Berlíně, jak se několikrát díky náhodě podařilo uniknout smrti. Každý z těchto příběhů by vydal na samostatný film a bylo mi až líto, že nejdou do toho našeho propašovat. Výsledný film měl nakonec osmnáct minut i s vyprávěním dalších pamětníků, pro Tišnovskou 10 jsem ho přestříhal na dva desetiminutové díly. Každopádně, i když byla práce na Zmizelých sousedech náročná, byla zároveň velice zajímavá.
natáčení Zmizelí sousedé
