Chronologické shrnutí archeologicko-záchranných prací na hradě Zubštejně a jejich výsledky z let 1986 – 1996 - co se zde událo a udělalo do současnosti (rok 2020)
Krejčí Zdenek
Tento příspěvek čerpá z referátu, který byl vypracován pro konferenci Pernštejnové v českých dějinách, konané 8.-9.září 1993 v Pardubicích. Čerpal z poznámek a materiálů autora a podkladů poskytnutých PhDr. V. Cisárem, ředitelem Městského muzea v Bystřici nad Pernštejnem. K jeho opětovnému zveřejnění mě přiměli pozdější studie několika autorů, kteří buď z této práce čerpali, nebo poskytovali o výsledcích činnosti z let 1986-1993 zkreslené a neúplné informace. A jelikož od roku 1996, kdy byl tento přehled prací na hradě Zubštejně vlastním nákladem vydán se událo mnohé, rozhodl jsem se pro tuto upravenou a rozšířenou reedici.
Začátkem dubna roku 1986, když jsem po delší přestávce způsobené základní vojenskou službou, navštívil zříceninu hradu Zubštejna, shledal jsem značné poškození klenutí "okna sálu" hlavního paláce. V tomto stavu se dalo očekávat v blízké budoucnosti zřícení celého klenutí. Na tuto skutečnost jsem písemně upozornil Krajský památkový ústav v Brně, ale žádné odpovědi jsem se nedočkal.
V září téhož roku žádala Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou skupina svazáků při komisi pro ochranu životního prostředí CZV SSM (Celozávodní výbor Socialistického svazu mládeže) Zbrojovka Brno k.p. o poskytnutí metodické pomoci a dozoru pro zahájení základního výzkumu na lokalitě Zubštejn.
V červnu roku 1987 vypracovalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně zprávu, ve které se upřesňoval postup a druh oprav, které se mají na hradě Zubštejně provádět, včetně zamezení přístupu veřejnosti do objektu.
Na základě těchto jednání bylo CZV SSM Zbrojovka Brno v létě roku 1987 umožněno pod odborným dohledem PhDr. Vladimíra Cisára, pracovníka Okresního muzea ve Žďáře nad Sázavou, provádět záchranné práce. Převážně se měl jednat o odstraňování náletové dřeviny.
V roce 1988 se pokračovatelem CZV SSM Zbrojovka Brno stala neoficiálně skupina T.O. Jih Brno, jejímž šerifem byl kamarád Fred. (František Rutkovský – Brno)
První práce, které se zde začali vykonávat, byly spíše upozorňovací, tzn. pokračování v odstraňování náletové dřeviny.
V roce 1989 byl na přilehlé louce v areálu hradu postaven srub na nářadí s možností přespání lidí, pracujících na hradě. Objekt hlavního paláce byl oplocen, avšak bez zvláštního efektu, poněvadž turisté a mládež, která hrad navštívili, nedokázali pochopit, proč jejím bráněn vstup 
na hrad, poněvadž sem vedla oficiální turistická značka. Z toho vyplynulo, že bylo oplocení zdoláváno a poškozováno a bylo z toho více oboustranné nevraživosti, jak skutečná pomoc chátrajícím zbytkům hradu. V roce 1989 bylo konečně zabezpečeno klenutí "okna palácového sálu" vyzděním. Příčinou poškození bylo kovové zábradlí, které umožňovalo turistům výstup na zeď paláce. Stékající voda po zábradlí se kumulovala v místě některých stojek a tím docházelo k vymývání malty mezi kameny zdiva. Aby došlo k dalšímu zamezení poškozování, bylo zábradlí z vrcholové stěny hradu odstraněno.
V roce 1990 se začalo i s archeologickými pracemi. Byla odklizena suť na západní straně věže /objekt č.I - věž stojící na konci severního nádvoří1/. Na této lokalitě bylo nalezeno na 400 ks střepového materiálu - hrnce, pokličky a mísy. Jako výrobní materiál byla použita hlína s drobnými kaménky. Dále bylo nalezeno na 115 ks zlomků kachlů s rostlinnými, architektonickými a figurálními motivy. Našlo se i 15 ks zlomků z prořezávaných kachlů, zlomky dlaždic o původních rozměrech 16 x 16 x 4 cm - červené barvy nezdobených. 
Mezi sutí bylo nalezeno i značné množství strusky. Její rozbor nebyl ještě učiněn, ale pravděpodobně vznikla tavením měděné rudy nebo při výrobě skla. Zbarvení je modré všech odstínů a zelené. Byla zde nalezena i mazanice. Před lety zde byl učiněn povrchový nález panem Janečkem z Pivonic. Jednalo se o horní část svícnu, zhotoveného z bronzu a zdobeného rostlinnými ornamenty. V současné době je tento nález uložen v Městském muzeu v Bystřici n/P. Na jaře roku 1990 začala na hradě 
Zubštejně pracovat i skupina Exploze 87 - průzkum historického podzemí Brno s pobočkou v Nedvědici. Tato skupina si pro svoji činnost vyhlédla proláklinu, které se potvrdilo očekávání nálezu hradní studny /objekt č. XIII. /. Členové k 21.říjnu 1990, kdy bylo provedeno měření, dosáhli hloubky 4 m od povrchu. V hloubce 3,70 m začala vystupovat voda.
Další zájemci o pomoc při záchraně a výzkumu hradu Zubštejna pracovali na jižní straně paláce /objekt č.X. /.
Na jaře roku 1991, než mohli být z klimatických důvodů obnoveny práce započaté v 
předcházejícím roce, čistili se obě sklepní místnosti paláce od nánosu - naplaveniny /v objektu č. VIII/. V pravém sklepě /pohled Z-V/, byla mohutnost nánosu až 1 m. Do podzimu tohoto roku byly oba sklepy vyčištěny bez zvláštních archeologických nálezů – drobné mince, plechovky z 20. století.
Práce na čištění studny se v roce 1991 stávaly stále složitějšími a namáhavějšími. Jediným mechanismem byl ruční vrátek a velké benzínové čerpadlo. To se před každým započetím práce muselo spouštět do studny a voda vyčerpat. V průběhu pracovního dne se voda odčerpávala ručním čerpadlem. I přes tyto nesnáze bylo dosaženo hloubky 8 až 9 m. Průměr studny u povrchu je přibližně 2,70 m, dolů se průměr zvonovitě zvětšuje a v uvedené hloubce je asi 
o 1 m větší než u povrchu. Důvodů pro pozastavení práce na tomto díle bylo více: pro ruční mechanismus již poměrně velká hloubka, voda, dále dva poměrně velké bloky kamenů, které se ručním vrátkem nedaly vyzvednout.
Odstraněná výplň studny kromě několika trámů, pravděpodobně z krovů, obsahovala pouze suť ze stržené západní stěny paláce. Tyto dřevěné nálezy se přes mnohá ujištění, že budou odvezena, nakonzervována a uložena, nepodařilo zachránit. Po několika letech zmizely a to bez jakéhokoliv zkoumání jejich původního účelu či stáří.
V roce 1991 se též dokončilo čistění objektu nalézajícího se na jižní straně tzv. horního 
hradu /objekt č. X./, o němž se do doby odstranění suťového kužele nevědělo. Na základě mohutnosti suťového kužele se dá uvažovat, že nad tímto objektem stála věž. Zde byly učiněny nejvýznamnější archeologické nálezy na hradě Zubštejně od započetí záchranných prací. Z množství keramických střepů nalezených v tomto objektu, kterých bylo na 1.000 ks, bylo sestaveno 10 téměř kompletních nádob - dva džbány a osm hrnců. Všechny byly vyrobeny v 15. stol. Dále zde byl nalezen zlomek gotického okenního skla 
kruhového průměru, prejzy ze střešní krytiny /5 zlomkových kusů/. Z kovových nálezů je to koule o průměru 5 cm, šipka do kuše, harpuna, zlomek podkovy a hřebíky. Dále bylo nalezeno asi 200 ks zlomků kachlů, jejichž motiv je obdobný s kachlemi nalezenými u objektu č.I. Motivy na kachlích nalezených na hradě Zubštejně jsou totožné s kachlemi nalezenými v klášteře ve Žďáře nad Sázavou. Pro porovnání byly provedeny odlitky kachlí z hradu Zubštejna a porovnány s formami nalézajícími se ve žďárském muzeu. 
Forma s odlitkem do sebe zapadají. Za další hodnotný nález lze považovat nález dvou mincí. Jedná se o znojemský /obr. č.1/ a pravděpodobně o brněnský groš. Jejich ražba spadá do 2. pol. 15. stol., do období panování krále Jiřího z Poděbrad.
Na jaře r. 1992 se stavebně zabezpečila zeď klenutí nad pravými schody /pohled Z-V/, nalézající se v hlavním paláci. Schodky vedou ze sklepní místnosti, kde během zimy došlo k nebezpečnému zvětšení průrazu ve venkovní, obvodové zdi. Dále byly zazděny otvory způsobené erozí ve zdech „sýpek“ /objekt č. V./, umístěných v druhém předmostí /objekt č. III./.
Z důvodu plánované stavby mostu se práce roku 1992 soustředily na odklízení sutě v místě pod bývalým mostem /lokalita č. VI. - příkop pod věží horního hradu/. Našlo se zde na 300 ks zlomků keramiky, hřebíky a zbytky vnitřních omítek bílé barvy s červenou linkou. Nejvýznamnějším objevem v tomto místě byl nález větší části nadpraží mramorového vstupního portálu. Na reliéfu je poprsí muže s bradkou, který drží v zachované pravé ruce stuhu s nápisem v gotické fraktuře: "Milý pane Bože ...". Na 
Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně byl proveden paleografický posudek, který tento mramorový článek zařadil do období kolem roku 1400. PhDr. Pokorný P.R. ze Strahovského kláštera v Praze na výstavě Pernštejnové v českých dějinách v Pardubicích2/, kde byl tento mramorový článek vystavován, vyslovil názor, že se jedná o záležitost podstatně mladší, v nejlepším případě konec 15. stol. Tím by k jeho zhotovení muselo dojít při poslední opravě hradu. Ta se uskutečnila po husitských válkách, kdy byl 
pravděpodobně poškozen. Práce v této části nebyla dokončena a po celou dobu se pracovalo v zánikové vrstvě.
Dalším důležitým počinem roku 1992 bylo schválení a natažení přípojky elektrického proudu. I tato práce byla provedena svépomocí. Na jaře r. 1996 se tato přípojka nevyužívala a jelikož byla tažena po stromech a neudržována, byla z bezpečnostních důvodů demontována.
V roce 1992 vznikl z iniciativy Městského muzea nerealizovaný „oficiální odborný plán“ další opravy hradu. Studii vypracovala firma Geoindustria Jihlava pod názvem „Návrh 
sanace“ jejímž autorem byl Ing. František Smejkal. Projektová dokumentace měla čtyři rekonstrukční části: rekonstrukce západní hradební zdi před jádrem hradu, ochranné obezdívky schodišťových zdí, výplně kaveren ve stávající hradební zdi a velmi nezdařilý návrh lávky pro pěší v místech původního mostu. Souběžně s tímto projektem byla těžkou technikou rozšířena cesta vedoucí pod palác. Tohoto rozšíření cesty byl využito k zabezpečení studny dozděním část roubení, které bylo směrem k hradnímu paláci 
stržené. /V strana/ sesuté3/. Studna byla původně s největší pravděpodobností překryta klenbou a vstup do ní byl právě ze strany od paláce. Při stržení palácové zdi došlo tímto otvorem k poškození roubení a vniknutí velkého množství sutě do studny. K úplnému prolomení klenutí nad studnou došlo pravděpodobně mnohem později. Klenutí bylo pod úrovní původního terénu, poněvadž nad vrstvou, kde začínal náběh klenby, je značná vrstva kamenných úlomků. Na severním okraji studny vrstva kamenných úlomků dosahuje mohutnosti až 80 cm a končí pouze 10 cm pod současným povrchem. Na jižním okraji studny vrstva zeminy prostupuje asi o 40 cm výše než na severní straně, takže vrstva kamenných úlomků na této straně studny má mohutnost pouze 40 cm a 
svrchní vrstva má sílu opět 10 cm. Žádná studie těchto úlomků nebyla udělána, takže se nedá ani odhadovat, zda kamenné úlomky pocházejí z úpravy kamenů použitých při stavbě paláce nebo byly vylámány ze skály při hloubení studny.
V průběhu roku 1993 bylo odvezeno množství suťového kamene mezi lokalitami č. XIII. a XIV. Tím se zlepšil přístup ke studni a mohlo dojít k celkové opravě roubení a jejího zabezpečení mříží. Tato práce byla ukončena v závěru měsíce září.
Suťový kámen, který byl odvážen z prostoru mezi lokalitami č. XIII. a XIV. pocházel ze stržené západní stěny paláce. K jejímu stržení muselo dojít až po opuštění hradu 
Zubštejna, poněvadž při jejím odstraňování nedošlo k žádným archeologickým nálezům. Nebyly zde nalezeny žádné užitkové předměty jako keramika či zbytky po vnitřním vybavení, ani zbytky krovů a krytiny. Z ostění zde byly nalezeny pouze úlomky nepřesahující několik desítek kubických centimetrů. Tento fakt by podporoval ústní tradici, která vykládá, že ostění z hradu Zubštejna bylo použito při opravách na hradě Pernštejně. Tato tradice se váže především k ostění a vratům třetí brány na hradě 
Pernštejně a pernštejnskému reliéfu, připomínajícímu rodovou pověst, zabudovanému na hranolové věži. Stáří věže hradu Pernštejna neodpovídá rustikálnímu vyjádření reliéfu, který PhDr. Jaroslav Teplý4/ zařadil přinejmenším do 14. stol. a při podrobnější prohlídce se jeví, že původně byl větší. Před obličejem uhlíře je ještě nějaké, zobrazení, snad ratolest. V případě, že by součástí reliéfu nebyl další opracovaný kámen, tato „ratolest“ by se zde nenacházela. Profesor Teplý ještě uvádí, že na druhé bráně hradu Pernštejna 
se měl původně nacházet ještě jeden reliéf se stejnou tématikou. Tento měl být mladší a původní na hradě Pernštejně.
26. června 1993 byl na hradě Zubštejně vyzkoušen nový geofyzikální radar vyrobený v Kanadě. Bylo to poprvé v České republice, co byl použit na archeologické účely. Radar pracuje na základě vysílání vysokofrekvenčních elektromagnetických pulzů. Měření 
provedla Geofyzika a.s. Brno. Tímto radarem lze měřit do hloubky okolo 45m, záleží na druhu podloží. Jedno z devíti měření vedlo napříč studnou. Výsledná zpráva měření hovoří o celkové hloubce studny 26 m. V tomto řezu se jižní stěna studny v hloubce 17 m rozšiřuje a dostává se mimo měření, takže celková šířka studny u dna je doposud neznámá. Na východní straně se tak děje přibližně po 5 m od povrchu. Radarový profil nám však odhalil, že v posledních deseti hloubkových metrech se má nacházet 
stejnorodý materiál, pravděpodobně bahnité sedimenty. V této vrstvě se dá předpokládat objasnění doby založení hradu Zubštejna.
Další měření bylo provedeno na západní hradbě /lokalita č. XIIb./. Prokázalo, že 3,5 až 4 m pod korunou hradby, která je kladena na sucho, se nachází homogennější a pravidelnější vrstva, pravděpodobně původní hradba. Její výška je 6 až 8 m a je kladena přímo na skalní podloží. Teprve řez hradbou mohl osvětlit, jakým způsobem je spodní stavba kladena a kdy mohla být postavena. Průzkum by mohl proběhnout v místě největšího poškození hradby, které vzniklo v posledních desetiletích (20.století) 
stahováním dřeva. Příležitostně probíhala oprava schváleného úseku hradby. Byly zde ojediněle nalezeny fragmenty střepů, které se dají zařadit do 15. stol. Vyloučíme-li možnost, že tyto úlomky keramiky mohli propadnout hradbou o 2 až 3 metry pod její korunu, mohly se do hradby dostat při její stavbě či opravě. To by znamenalo při poslední velké opravě, ke které došlo po skončení husitských válek. Přes ojedinělou kritiku, že oprava hradby je neodborná a neodlišuje opravené části od původní, tak tato část hradby 
nepoškozena přežívá doposud na rozdíl od opravy zdiva překrývající betonovou plombu, které na jaře roku 2020 je v mnoha místech vypadané a sesuté. T malty se zde nachází pouze čistý, vyplavený písek.
Začátkem září 1993 byl odkryt terénní profil /lokalita č. XIV., příloha č.3/ o výšce 140 cm na západním svahu paláce. Svrchní vrstva zde má sílu 10 až 15 cm, po něm následuje 
kulturní zániková vrstva, která má mohutnost 25 cm. V ní byly nalezeny velké úlomky prejzy, avšak bez známek požáru. V této vrstvě byl nalezen úlomek keramiky ozdobený radýlkem /válečkem/. Phdr. J.Doležel jej zařadil do 2. pol. 15. stol. /obr. č.2/. Pod zánikovou vrstvou se nachází 5 cm silný světlejší, jalový pás horniny. Pod tímto jalovým pásem je žárová vrstva o mohutnosti 5 až 8 cm. V této vrstvě se nalezly přepálené úlomky keramiky, které se dají zařadit do přelomu 14. až 15. stol. Pod touto vrstvou je do 
síly 30 cm vrstva jílu prostoupená uhlíky. Následujících 30 až 40 cm profilu se jeví o něco tmavší než vrstva nad ní a je prostoupena sutí a velkými kameny. V hloubce, asi 120 cm od povrchu, začíná jílová vrstva zeminy. Profil je po celé své mohutnosti ohraničen z jiho-západní strany do té doby nezaznamenaným zdivem. Podél zdiva proniká 30 cm do jílové zeminy kulturní vrstva. Šířka zdiva je okolo 195 cm. Kameny jsou spojeny maltou, která má červené zbarvení. Byla vyslovena domněnka, že "objekt" byl vystaven žáru 
ohně. Já tento názor nesdílím, poněvadž kámen nenese známky opálení a malta je v celé šíři zdi stejnoměrně zbarvená. Podobnou červenou maltu můžeme nalézt i na opěrném pilíři hradu Kozlov – Olešnička. Zeď z jiho-západní strany byla zasypána suťovým kamenem ze stržené palácové zdi. Z této strany zdi začíná kulturní zániková vrstva 120 až 140 cm pod současnou korunou zdiva. Je to tedy ve výšce, kde ze severo-východní strany zdi začíná již nekulturní, jílová zemina. Toto snížení na jiho-západní straně je vysvětlitelné z důvodu vyrovnání výškového rozdílu se studní a hradním příkopem. Stejné zbarvení malty do červena lze najít na posledním předpolí mostu a dnes již povrchově zničené snad obranné věžičky, která se mezi těmito stavbami nacházela. V případě archeologického odkryvu se dá předpokládat nález pozůstatků i této stavby.
Zde bych se mohl ještě zmínit o lokalitě tzv. starého paláce /IX./. Za poslední roky zde došlo k mírnému poklesu „podlahy místnosti“. V tomto místě se dá předpokládat silná vrstva sutě ze stržených palácových zdí a pod ní sklepní místnost, či při trochu větší fantazií i vstup do dalšího sklepního prostoru.
Během následujících dvou let 1994 - 1995 byly práce a výzkum téměř zastaveny. Hlavním důvodem byly organizační a majetkoprávní problémy. Od doby, co byl zahájen záchranný stavebně-archeologický průzkum na hradě Zubštejně, je projednáváno převedení pozemku, na kterém hrad stojí, do majetku města Bystřice n/P. Na jaře roku 1996 se jeví, že bude tato záležitost dořešena. Lesy České republiky se sídlem v Hradci Králové, na základě dohody, odprodají část areálu hradu Zubštejna klasifikovaného Ministerstvem zemědělství České republiky jako ostatní plocha v rámci lesního půdního fondu. Jedná se o pozemek tak zvaného horního hradu o rozloze 1,5 ha. Zbývající pozemek, na kterém se hrad Zubštejn nachází, je veden jako porostní plocha. Před jeho koupí by jej bylo nutno vyjmout z lesního půdního fondu.
V letech 1994 - 1995 byly příležitostné brigády věnovány odstraňování obnovující se náletové dřevině, opravě hradby a odklízení suťového kamene na lokalitě č. XIV.
V roce 1995, při archeologickém výzkumu kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích se paní ing. Tauferová nabídla, že udělá analýzu mramorového kamene z okolí Nedvědice. Chtěla jej porovnat s mramorovým kamenem, z něhož je zhotoven sarkofág Vojtěcha z Pernštejna. Z tohoto důvodu jsem byl požádán o poskytnutí vzorků k analýze. Analýza potvrdila, že sarkofág Vojtěcha z Pernštejna je zhotoven z tzv. hradního mramorového lomu u Smrčku. Mezi poskytnutými vzorky byl i úlomek ostění z hradu Zubštejna. Vzorek naznačil, že mramorový kámen, který zde byl použit, se s největší pravděpodobností těžil v lomech nad Ujčovem.
V létě roku 1996 na lokalitě č. XVI. neznámý vandal vykopal sondu a to pravděpodobně na základě feromagnetického radaru. Sondou jdoucí při jedné straně po skále dosáhl hloubky asi 150 cm. Struktura sondy byla tvořena převážně lámaným kamenem a v jednom místě prošla asi 3 cm silnou nataveninou. Mohlo jít o pozůstatky tavící pece. V lese pod hradem, směrem k Pivonicím, byl později nalezen další mohutný výkop. Co bylo důvodem pro tento výkop a případně co zde bylo nalezeno, se asi nikdy nedovíme.
Nálezový materiál, který z hradu Zubštejna máme k dispozici, nám dobu zániku hradu Zubštejna klade do konce 15. stol. Písemné prameny o době a příčině opuštění hradu Zubštejna mlčí. Jediná orientační zpráva6/ uvádí zánik hradu Pyšolce, vzdáleného od hradu Zubštejna 2 km SV směrem. Ten měl být vypleněn v roce 1464 za česko-uherských válek. Při této události pravděpodobně zanikla i ves Nivsko, která ležela v blízkosti dnešních Kobylnic. Kobylnice se nacházejí mezi oběma zmíněnými hrady. Nálezy uvedených mincí a keramiky na hradě Zubštejně podporují názor, že hrad Zubštejn byl opuštěn v uvedeném roce. To by mohl dokládat i deskový vklad z roku 1464, jímž král Jiří z Poděbrad vyvázal hrad Zubštejn z lenního závazku a dal jej do dědičného vlastnictví pánů z Pernštejna. Ti jej již neobnovili, poněvadž měli jiné zájmy. Vyskytují se však i jiné názory na dobu opuštění hradu7/.
Důležitost hradu Zubštejna do doby zániku se dá odvodit z několika faktů. Jedním je, že ležel v nejtěžším úseku Svratecké cesty, vedoucí z královského města Poličky, které bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Existenci této cesty dokládají i tato města: na jih od Poličky po toku řeky Svratky leží Jimramov, založený za kolonizace ve 13. stol.
Že by tato část Českomoravské Vysočiny nebyl tak zapomenutý kraj, jak se doposud o něm soudí? Místo, na němž hrad Zubštejn stojí, je nadmíru strategické. Jižním směrem je za dobrých klimatických podmínek možno odtušit siluetu hradu Špilberka v Brně, který je vzdušnou čarou vzdálen asi 45 km. Současné osvětlení města Brna vyvolává na obloze takový odraz, že je vidět i za velké oblačnosti. Vrch Bozinka se svojí kapličkou nad obcí Doubravníkem, který je stejným směrem jako Brno, je vidět téměř za každého počasí. V obci se od počátku 13. stol. nacházel cisterciácký klášter a nejstarší keramické nálezy pocházejí z 12. stol. Západním směrem jsou vidět stavby v okolí Křižanova, který je vzdálen více jak 25 km. Severo-západním směrem, kde se nachází Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou, je výhled také velmi otevřený. Výhledu na sever a severovýchod v současné době vadí lesní porost, ale oblast letovických vrchů je i tak viditelná. Světelnou zkouškou byla ověřena možnost signalizace s hradem v Boskovicích - zde mohu předpokládat, že původní stavba hradu nestála na méně výhodném místě jako současný hrad8/. Boskovice jsou od hradu Zubštejna vzdáleny asi 23 km východním směrem.
V následující části se budu věnovat úsilí následujících let a to do jara roku 2020. V této části využiji práci Milady Krásenské z roku 2008.
V roce 1997 byla dotažena klíčová záležitost, a to převod pozemků na město Bystřice nad Pernštejnem. Kupní smlouva nabyla účinnosti 20.8.1997. Pozemek se zříceninou hradu Zubštejna byl převeden bezúplatně s právem hospodaření Lesům ČR na obou převedených parcelách.
Ovšem následující léta toho moc nepřinesla – spíše nic co se týče údržby a opravy hradu Zubštejna.
Až teprve v roce 2004 byla na základě dotace 300 tisíc korun na obnovu kulturních památek realizována betonová plomba pro nezbytné zabezpečení severní stěny paláce, a to firmou SPH stavby s.r.o. – Společnost Pospíšil Horáček. Začátkem srpna 2009 jsem byl tuto plombu obhlédnout, a nikde jsem v celé její mohutnosti nenalezl odvodňovací drenáže. Kam se voda z paláce vsakuje a kudy odtéká, mi nebylo a není jasné. V této době se začínalo s obezděním plomby kamenem a téhož roku bylo dokončeno. Tuto obezdívku realizovali více méně dva pravděpodobně ukrajinští dělníci pod firmou Beton SPH s.r.o. Bystřice nad Pernštejnem. Do obezdívky byla použita i torza okenních ostění. Celková cena této práce měla stát 700 tisíc korun. V roce 2019 se obezdívka začíná drolit – jednotlivé kameny vypadávají. Když se něco přiloží k betonové stěně, aniž by se to místy k této stěně přikotvilo a ještě se neudělá záklop a mezi obezdívku a betonovou stěnu „vesele“ prší a v zimě namrzá, není se čemu divit. A něco podobného se děje i mezi stavbou paláce a betonovou plombou.
V roce 2005 se začali vytvářet plány na další opravy. V červnu 2007 byl konečně hotov projekt „Konzervace a záchranné práce hradu Zubštejna“, který vypracoval Ing. Jaroslav Křivánek a Ing. Vladimír Šimůnek. Projekt zahrnoval řešení problémů se statikou schodišťových kleneb paláce a sanací obou schodišť, zabezpečení lícového zdiva dvou poschodí paláce a přístupem do hradního paláce pomocí nové lávky v místě původního mostu. V září 2007 byla podána žádost o grand pro individuální sub-projekty z Finančních mechanismů EHP/Norska – programu „Kulturní dědictví Vysočiny“ v prioritní oblasti Evropského kulturního dědictví. Název grantové žádosti byl v souladu s názvem projektu: „Konzervace a záchranné práce hradu Zubštejn – I. etapa“. Předkládaný projekt byl první částí rozsáhlejšího celku zamýšlených oprav. Přístupová lávka zahrnuta nebyla. Rozpočet činil 4.157 900,- Kč. Projekt neuspěl a byl zařazen na seznam náhradních projektů.
Hned v únoru 2008 požádali zastupitelé města o grant znovu, opět v rámci Finančních mechanismů EHP/Norska. V této žádosti byla již přístupová lávka zahrnuta a rozpočet činil 24.640 621,- Kč. Tentokrát byl projekt vyřazen z důvodu nesplnění formálních náležitostí.
Na základě těchto zkušeností, se v červenci 2008 zastupitelé města rozhodli žádost podat na Regionální operační program NUTS 2 Jihovýchod a grantovou žádost se studií proveditelnosti vypracoval projektový tým, složený převážně ze zaměstnanců Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem. Původní projekt doplnili a rozšířili o informačně navigační systém informačních tabulí v rámci prohlídkových tras, vytvoření zázemí pro odpočinek formou laviček a zastřešených posezení. Nezbytnou součástí této žádosti byla instalace historických dobývacích strojů ve skutečné velikosti. Šlo o katapult – sedmimetrový torzní prak a devět metrů vysokou obléhací věž. Tyto dřevěné repliky dobývacích strojů údajně měly vést ke zvýšení atraktivity památky. Tyto stroje byly umístěny pod palácem u jihozápadní hradby. V roce 2017 vzali za své i zbytky těchto strojů nehledě na to, že použití těchto strojů nebylo nikdy historicky používáno k dobývání hradů. Ale posloužily současnému účelu. Předkládaný projekt nesl název: „Zpřístupnění zříceniny hradu Zubštejna pro turisty“. Takto předložený projekt získal na atraktivitě a byl v prosinci 2008 schválen k přidělení dotace v nejvyšší možné míře plánovaných náklad. Dotace činila 92,5% celkových nákladů, vyčíslených na 14. 486 776,- Kč. Zbývající prostředky měly být profinancovány z tzv. přebytků hospodaření města Bystřice z minulých let. Termín dokončení projektu byl stanoven na prosinec roku 2011.
V únoru 2009 byla již po předchozím výběrovém řízení podepsána smlouva se zhotovitelem, a na přelomu března a dubna byla zahájena realizace projektu pod názvem: „Zpřístupnění zříceniny hradu Zubštejna pro turisty“. V tomto roce byla, jak jsem výše uvedl, obezděna betonová plomba.
Sezona 2010 byla započata s přípravou stavby mostu. Byl postaven základ pro podpěrný pilíř mostu. Část tohoto základu bude ležet na skále příjezdové rampy, ale zbytek je postaven na suťovisku z věže, který nebyl v celé mohutnosti odkopán. To znamená, že případný archeologický výzkum v této oblasti se na kulturní vrstvu před zánikem hradu nedostane z důvodu nebezpečí narušení statiky mostu.
V květnu 2010 bylo postaveno lešení k části věže a západní části paláce. Účelem bylo zabezpečit torzo věže před samovolným uvolňováním kamene a tím zabránit ohrožení turistů přicházejícím po plánovaném mostě. U palácové zdi se jednalo o zabezpečení pláště před jeho dalším hroucením.
V červenci 2010 byla většina stavebně zabezpečovacích prací hotova včetně pokrytí koruny paláce geotextilií a zatravněním. Tímto způsobem byla zabezpečena i samotná plocha palácového sálu, klenby schodišť a podlahy sklepů. Postavena byla již nosná konstrukce mostu a začínalo se se stavbou samotné pochozí plochy. Repliky válečných dobývacích strojů již byly také na svém místě. V srpnu se již dalo po nezkolaudované lávce bezpečně přejít. Do konce stavební sezony byla dokončena veškerá zábradlí.
Na následující rok 2011zbývaly dokončovací práce, včetně terénních úprav jako byla přístupová cestička k mostku a turistických poutačů.
I. 1. předmostí s věží a hospodářskými budovami
II. 1. hradní příkop
III. 2. předmostí /snad starší/
IV. parkán
V. zásobní jámy /sypky/
VI. 2. hradní příkop
VII. štítová věž s kaplí v prvním patře
VIII. hlavní /mladší/ palác
IX. starší palác /věž/
X. věž /parkán s dřevěnou nástavbou?/
XI. branka
XIIa.,XIIb. hradby
XIII. studna
XIV. nově odhalené zdivo
XV. bašta
Poznámky:
1/ Pojmenování jednotlivých částí hradu je použito z knihy A.Sedláčka: Hrady a zámky v Čechách a na Moravě.
2/ Při konferenci konané 8.-9. září 1993. K této příležitosti byla sepsána původní verze tohoto příspěvku.
3/ Na těchto pracích se podílela firma TMV Bystřice n/P. /ing. P.Vorel/.
4/ Časopis národního muzea, r.1989, č. 1-2, str. 34.
5/ D.I. Hoffer: Histurica Regni Moravici, rkp., AM Brno, sign. A 2/230 "Hofferiana". Dovolává se r. 1539, a při jejímž sepisování měl být přítomen člen pernštejnského rodu
6/ ZDB XIII, 189
7/ J.Teplí: Mediaevalia historica Bohemica 1, Praha 1991, str. 286: "V letech 1481 a 1482 byl obýván /hrad Zubštejn/. Sigmund z Mírova a na Zubštejně v r. 1481 tu nepochybně zastával místo pernštejnského purkrabího." L.Hosák-R.Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezku II, Praha 198O, Praha 1980, str. 801: "r. 1522 se připomíná ještě hrad, r. 1547 již jen zámek pustý Zubrsstayn."
8/ Starší stavba hradu ležela západněji od současného hradu a první písemné zprávy jsou z r. 1222. Současná stavba hradu byla zahájena Heraltem z Kunštátu před r. 1398.
Příloha č.3
1/ současná svrchní vrstva - 10 až 15 cm
2/ kulturní zániková vrstva - 25 cm
3/ světlejší, jalový pás horniny - 5 cm
4/ žárová vrstva - 5 až 8 cm
5/ vrstva jílu prostoupená uhlíky - 30 cm
6/ tmavší vrstva než vrstva nacházející se
nad ní, která je prostoupena sutí a velkými
kameny - 30 až 40 cm
7/ jílová vrstva
8/ prostoupení kulturní vrstvy k patě zdi při
její stavbě - 30 cm
/při současném stavu průzkumu nebylo možno
zjistit, která z popsaných vrstev prostupuje
až k patě zdi/
9/ zdivo
10/ suť z paláce
11/ černá vrstva zeminy
12/ suť z paláce společně se sutí ze zdi
Co se zatím dá poskládat z poznatků o historii hradu Zubštejna? Je jisté, že páni z Pernštejna nestáli v počátcích existence hradu Zubštejna. Když sem přišli první předkové pánů z Pernštejna, hrad již stál. V tzv. Hofferianě5/, která popisuje rodovou pověst a údajně čerpá z opisu "Vejtahu z archivu pernštejnského", nechali Zubštejn nazývat markraběcím hradem: "...předek pernštejnů Vaněk Vanka se odebral z Uojova /Ujčova/ za markrabětem markrabství moravského na hrad Zubštejn .../Lapis/". Hrady Aueršperk a Pyšolec, které opravdu nechali postavit páni z Pernštejna, svojí blízkou polohou u hradu Zubštejna opět napovídají, že s držením hradu Zubštejna není něco v pořádku. V prvních písemných zprávách, které se o hradě Zubštejně objevují, páni z Pernštejna tento hrad nedrží pevně ve svých rukou, jak by se od rodového hradu očekávalo. Velmi často přechází a to alespoň do částečného markraběcího držení. Teprve po roce 1446 sňatkem Jana z Pernštejna s Bohunkou z Lomnice, jim Jan z Lomnice postoupil deskově hrad Zubštejn. Ale ještě jako markraběcí léno. Z toho vyplývá, že k poslední rozsáhlé opravě hradu Zubštejna došlo pravděpodobně po roce 1446.
